5. kapitola - Irina

28. listopadu 2012 v 21:22 | Natasha Bedlife |  Upíří škola 2
Tak a je tady další díl. Vím, že je trochu pozdě, ale snad mi to odpustíte.





Snažila jsem si na všechno vzpomenout, ale moje vzpomínky byly jako v mlze. V tom mi to došlo. Aria! Stalo se jí něco? Co dítě? Co ostatní? Jsou v pořádku? Hlavu jsem měla přeplněnou otázek a na žádnou jsem neznala odpověď. Pokusila jsem se zvednout se a po menší chvíli se mi to i povedlo. Došla jsem ke dveřím a pokusila se je otevřít, ale jak jsem předpokládala, byly zamčené. Dobelhala jsem se tedy i k francouzskému oknu a pokusila se ho otevřít, ale ani s ním jsem nehnula. Za skleněnými dveřmi byla velká terasa s malým dřevěným stolkem se dvěmi židlemi. Vší silou jsem bouchla pěstí do skla a málem se rozbrečela. V ruce mi zapraštilo, ale nic jiného se nestalo. Sklo bylo nejspíš neprůstřelné. S prsty jsem mohla dál hýbat, takže jsem si nic nezlomila. Možná jen narazila, ale to nic není. Došla jsem znova ke dveřím a chtěla na ně zabouchat, ale někdo v tu samou chvíli zrovna strčil klíč do zámku a odemkl. Odskočila jsem od dveří dál a připravila se na souboj, ale do pokoje vešla drobná dívka s tácem v ruce. Chvíli jsme na sebe jen koukali, ale pak se otočila, zavřela za sebou a zamkla. Tvářila se při tom nechápavě, takže nejspíš jen dostala instrukce, ale nikdo ji neseznámil, jaká jsem. Tedy že tohle je pro mě skvělá příležitost jí ty klíče vzít a omráčit. Bohužel se sádrou jsem se pohybovala dost nemotorně, takže by mi nejspíš stihla utéct. Navíc se mi docela protivilo ublížit takové chudince. Evidentně ani nevěděla, pro koho pracuje. A kdo jsem já. To obzvlášť. Odnesla mi tác na stůl a pak se otočila na mě. Nechápala jsem, jak to, že se nelekla mých rudých očí, ale nejspíš se před ní Ivanov nebál ukázat bez kontaktních čoček, takže už si nejspíš zvykla. Stály jsme tam a koukaly na sebe. Ani jedna nechtěla promluvit první. I když jsem měla spoustu otázek, nechtěla jsem je vyslovit. Nakonec ticho prolomila ona.
"Já jsem Irina. Mám ti být vždy k dispozici a dělat společnost. Pán se za tebou dneska večer zastaví, aby zjistil, jak se ti daří." Hodila pohledem k mojí noze a tím mi připomněla, v jak velké jsem nevýhodě. Musím si tu získat nějakého spojence, který mi bude pomáhat při útěku. A mohla by to být tady Irina. Je mladá, ale snad jí přiměji změnit názor.
"Já jsem Nataša, ale známí mi říkají Tašo. Doufám, že ty budeš jednou z nich." Tím jsem jí dala jasně najevo, že já jí nic neudělám. Teď záleží na tom, jakou rukou tady Dimitrij vládne.
Irina mě stále sledovala a nic neříkala. To bude ale pěkně tvrdý oříšek. Musím se co nejdřív dostat pod slupku, jinak to tu může pro mě špatně dopadnout.
"To budu celou dobu zavřená v tomhle pokoji nebo mě aspoň pustíte na terasu Vždyť je nádherné počasí." Irina mě stále sledovala. Určitě ji Dimitrij varoval. Ten hajzl mě zná až moc dobře.
"Bohužel ne. Pán řekl, že budeš tady." Na chvíli se zase odmlčela. Pomalu jsem si začínala zvykat na její silný přízvuk. Nejspíš je z Ukrajiny. Chtěla jsem se jí zrovna zeptat, kde to vůbec jsme, ale v jejích očích probleskly plamínky zájmu. Chtěla se na něco zeptat. Něčím jsem ji nejspíš přitahovala. Možná to byla ta moje mixáž.
"Prý jsi hodně nebezpečná. V kapse mám zbraň. Doufám, že ji nebudu muset použít." Nato vytáhla z kapsy revolver. Moc mi k téhle drobounký postavě neseděl, ale nejspíš věděla, co má dělat, podle toho, jak s ním zacházela. Třeba to vůbec žádné neviňátko nebude a vyklube se z ní velká vražedkyně. Svým zjevem by mohla perfektně zmást nepřítele. Ale je na ní něco, co jí dělá ještě dítětem, malou osůbkou, se kterou se snadno manipuluje.
"Musím už jít. Mám ještě nějakou práci. Kdyby cokoliv, tak mi napiš SMS. Telefon je na tácu. Je upravený, takže tam jde zadat jen jedno číslo - moje. Nejde z něj volat, takže se o to ani nepokoušej. Pán ho stopuje, takže pokud se mu nebude něco zdát, ihned ti ho zabaví a potrestá tebe i mě. Takže prosím, nedělej nic nerozvážného." S těmi slovy odešla. Chvíli jsem jen koukala na místo, kde předtím stála. Opravdu by byl Dimitrij schopen potrestat někoho nevinného? Je pravda, že Elle krutě mučil, ale Irina není tak silná. Obávám se, že ano. Jak se ale tedy odsud dostanu? Jak dám vědět ostatním, kde jsem? A kde vlastně vůbec jsem?
Došla jsem k oknu a vyhlédla ven. Všude byly jen hory a pastviny. Svým způsobem by to mohl být sever Itálie, ale i klidně Nepál. Bohužel tady bylo i něco jiného, co tohle místo dělalo výjimečným. Přesně tady někde v těhle místech se natáčel film o ztroskotání letadla. Navíc kousek odsud měla královna soukromé lyžařské středisko. Byla jsem daleko a zároveň blízko. Byla jsem ve Švýcarsku.

Večer se za mnou opravdu zastavil Dimitrij. Přišel jen v teplákách, které vždycky nosil na cvičení a které mu dělali pěkný zadek. Na tohle jsem teď ale myslet nechtěla. Sedl si na židli a pozoroval mě.
"Co chceš Dimitriji? Přišel ses podívat, jestli jsem ještě neschopná ti nakopat zadek? I když sádrou by tě to možná víc bolelo." Ivanov se zasmál. Evidentně mu to přišlo hrozně vtipné, ale mě vůbec.
"Moje milovaná Tašo. To se ani na tebe nemůžu přijít podívat? Zjistit, jak ses ubytovala? Jestli tě ta noha bolí?"
"Já moc dobře vím, že o tohle ti nejde." Odfrkla jsem si a zvedla se z postele. Jeho přítomnosti se mi moc sedět nechtělo a ani být u postele. Také se zvedl a lenivým krokem šle ke mně.
"To máš pravdu. Kdybych chtěl, tak už jsi dávno mrtvá. Jen jsem se chtěl znova podívat do té líbezné tváře, která mě vždy se zájmem sledovala. A která nyní patří celá jen mě. A ne jen ta tvář, že? Nebo je tu snad někdo, kdo by tě chtěl přede mnou ochránit? Sama to v tuhle chvíli nezvládneš. A až ti sundají sádru, tak toho taky nebudeš schopná. O to se už postarám sám." Couvla jsem.
"Nevím, o co ti přesně jde, Dimitriji, ale do postele mě nedostaneš. Stejně tak se ani nestanu tvoji loutkou, ani otrokem. Ale musím uznat, že sis vybral dobré místo jako skrýš. Hned na druhé straně hor je královské lyžařské středisko. Zde by tě opravdu nikdo nehledal." Obešla jsem místnost a sedla si na židli, kde předtím seděl Dimitrij. Nechtěla jsem, aby poznal, jak moc mě ta sádra omezuje, a tak jsem se tam v klidu opřela, jako by se nic nedělo.
"Jsem moc rád, že oceňuješ mé schopnosti. Za nějakou dobu ti možná ukážu, jak to tady celé vypadá, ale záleží jen na tobě, jak tomu pomůžeš. Být tebou bych si tady začal zvykat a zapomněl na své přátelé, protože je už nikdy v životě neuvidíš." Došel ke mně a zvedl mi bradu, abych se mu koukala do očí.
"Doufám, že jsi to pochopila a že budeš rozumná, protože i přesto, že mi to neuvěříš, nelíbí se mi, v čem tě tu musím držet. Ale nedáváš mi jinou možnost. Musím tě nějak přimět se mnou spolupracovat a být pokorná. Mrzí mě, kočičko, že tě musím zkrotit, ale je to pro tvoje dobro." Pak jsem jen letmo zahlédla něco v jeho ruce a elektrická rána mě srazila ze židle na zem. Pokusila jsem se popadnout dech, ale přišla další rána. Vykřikla jsem. Další rána. Moje tělo se prohnulo a já znova vykřikla. A pak ještě jedna rána. To už jsem slzy neudržela. Ale odmítla jsem vzlykat nahlas. Dimitrij mi zvedl hlavu ze země. Trochu se pousmál a pak odešel ke dveřím. Na někoho kývnul a přišly dvě gorily. Zvedly mě ze země a odnesli na postel. Nemohla jsem se hýbat, ještě pořád jsem byla paralyzovaná. Nemohla jsem se ani pořádně nadechnout. Dimitrij spolu s nimi odešel. Po chvíli přišla Irina s večeří. Tentokrát sebou měla i lavor. Tác položila na stůl, přitáhla si ke mně židli a začala mi otírat obličej. V očích se jí zrcadlil strach, ale ten tentokrát nebyl ze mě.
"Moc mě mrzí, co se stalo. Nevěděla jsem, že s tím začne už dneska. Byla bych tě na to aspoň trochu připravila." Překvapilo mě, jakou o mě měla starost. Evidentně jsem se pomalinku začala dostávat pod skořápku. Nejspíš nebude tak tvrdá, jak se na první pohled zdálo.
"To nic. Není to tvoje vina. Měla jsem to čekat." Mluvila jsem hrozně trhaně. Musela jsem mezitím chytat vzduch do plic. Pak už jsme ani jedna nepromluvily.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 29. listopadu 2012 v 14:24 | Reagovat

skvěla kapitola :-)

doufám, že další kapitola byla co nejdřív

2 LussyNda LussyNda | Web | 29. prosince 2012 v 10:27 | Reagovat

kdy bude další kapitola :-)  :-)

3 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | 31. prosince 2012 v 15:39 | Reagovat

Popravdě nevím. Nemám teď vůbec čas. Ale mám jí už rozepsanou.

4 Petra Petra | 11. února 2013 v 11:44 | Reagovat

Kdy bude další kapitola??? ;-)

5 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | 11. února 2013 v 12:55 | Reagovat

[4]: Během zítřka bych ji mohla zkontrolovat a dát jí sem. Uvidím, protože máme tenhle týden plno testů, ale do konce týdne tu bude určitě.

6 Petra Petra | 26. února 2013 v 11:25 | Reagovat

Budeš ještě vůbec nové kapitoly přidávat??

7 Kačíí Kačíí | Web | 9. března 2013 v 9:08 | Reagovat

přidáš prosím další :(

8 Kačíí Kačíí | Web | 10. března 2013 v 10:51 | Reagovat

Máš skvělé povídky,.. :) a kdy přidáš další?? :)

9 Niki Niki | 21. června 2013 v 21:13 | Reagovat

Už je to strašně dlouho co jsi sem přidala tuhle kapitolu a další nějak nepřichází. Tak by mě zajímalo to samé co Petru. Budou ještě nějaké kapitoly nebo už ne? Jen chci dodat, že pokud ne, tak je to škoda, protože máš talent a tahle povídka je báječná. :-)

10 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | 22. června 2013 v 18:42 | Reagovat

Kapitoly budou, ale nevím kdy. Mám 2 napsané, ale chci je přepsat. Moc se mi nepovedli. Moc mě těší, že můj blog stále navštěvujete, ale nechci nic ohledně kapitol slibovat.

11 Antea a Akima Antea a Akima | Web | 26. října 2013 v 23:12 | Reagovat

Všici, kdo milujou srandu za nama!! :DDDDDDD U nás se nudit rozhodně nebuudete…;-)
Tady u nás jsme na té temnější a zábavnější straně…:D chceme u sebe, co nejvíce lidí, aby jsme se co nejrychleji rozjeli a mezi sebou mohli kecat…procvičovat se ve psaní..Budeme spolu blbnou..vymýšlet různé soutěže a můžete mluvit sprostě!!
U nás budeme taková velká rodinka…:DD Kde zábavy není nikdy dost…seznámíte se s lidmi atd…Pokud bych vás mohla poprosit bylo by dobré, kdyby jste o nás dali vědět svým přátelům, na svém blogu, aby nás postupně přibývalo a my se mohli naplno ponořit do této hry…:D Anet s Akim se na vás moc těší…:D(Hra, kde si si vyberete svou postavu a poté si na ni hrajete a píšete zároveń tak váš nový příběh s ostatními, kteří se zapojí..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama