4. kapitola - Jsem v háji

23. října 2012 v 23:52 | Natasha Bedlife |  Upíří škola 2





"Našel jsem ten dopis. Proč ses nám nesvěřila, že to Ivanov přežil? A že ti dokonce píše a vyhrožuje smrtí. A teď do toho zatáhl i Ariu a to nenarozené dítě. Nemyslíš, že jsi nám to měla říct? Jestli je někde tady - a vsadím se o cokoliv, že je - jsme v nebezpečí úplně všichni."
Elle se zamračila. "Proč jsi nic neřekla? Dobře víš, že bychom ti pomohli. A rozhodně bychom tě za to neodsoudili." To obviňování jsem už nemohla vydržet.
"Protože já s ním chci bojovat beze svědků." Elle se na mě pozorně zadívala.
"Protože víš, že s ním nevyhraješ." Nebyla to otázka, jen konstatování faktů. Adrian se udiveně podíval na Elle.
"A proč by s ním jako měla prohrát? Vždyť už teď je lepší, než kdy Ivanov dříve byl… Ty ho pořád miluješ." Stála jsem tam a koukala na ně. I přesto, že jsem se ho snažila nenávidět, jsem ho v hlouby duše stále milovala. A to i přesto, že mi zavraždil rodiče a poté se pokusil zabít mé přátele. To i přesto, že mi lhal a chtěl mě unést. A to i přesto, že mě teď chce zabít.
Otočila jsem se a bez sebemenšího rozloučení odešla na chodbu. Nechtěla jsem, aby se mě pořád vyptávali, a navíc jsem potřebovala klid. Potřebovala jsem klid, abych se mohla soustředit. Protože jestli je opravdu Ivanov tady, může útok přijít kdykoli.
Opřela jsem se o dveře a rozhlédla se. Všude panoval jakžtakž klid. Tedy pokud nepočítám opilé hosty, kteří se zrovna vraceli z baru. Nikde nic neobvyklého. Vytáhla jsem tedy z kapsy fotku mých pravých rodičů. Aria mi ji sehnala a dala ke svátku. Já jsem sice svůj svátek nikdy neslavila, ale Aria se rozhodla, že budu. Matka byla opravdu nádherná. Otec měl také své kouzlo, ale tam to spíš bylo na vzájemné sympatii, která přerostla v lásku. Dokonce jsem zjistila, že mám z máminy strany nějaké příbuzné v královském rodě Mead. Ale pochybuji o tom, že by mě mezi sebe přijali. Navíc bych mezi ně asi ani nechtěla. Nemohla bych totiž královně dělat strážkyni a musela bych ji nejspíš opustit. Což se mi rozhodně nechce.

Ráno už o tom dopise věděli všichni. Aria se tvářila normálně, ale přesto jsem v jejím pohledu zahlédla strach.
Na snídani jsme zůstali v pokoji, hlavně na Adrianovo přání. Zrovna jsem podávala na stůl, když se rozrazily dveře a vešel Justin s Jamesem. Ani jeden se netvářil zrovna příjemně. Zpražila jsem Adriana přísným pohledem, ale ten dělal, jako že o ničem neví. Jenže já věděla své.
"Doufám, že už je na cestě celý regiment strážců, protože jinak vás okamžitě odvezu na letiště. Ivanov je nebezpečný, a nesmím dovolit, aby se do tvých věcí, Tašo, zamotala i Aria." Jelikož se Justin ani slovem nezmínil o dítěti, Adrian mu nejspíš neřekl všechno.
"Ne, nikdo není na cestě. Ivanov je sice nebezpečný a vyhrožuje mi smrtí, ale jedno vím jistě - kdyby teď přijeli další strážci, nebo bychom se pokusili o útěk, nevaroval by nás už dopisem, ale rovnou by udeřil. A i když to tak teď nevypadá, on nechce ublížit nikomu jinému než mě. Protože to já stojím za všemi problémy, co se mu staly, dokonce i za tím, že se dostal do té Moierské společnosti. Navíc je pro něj představa, že by mě dostal tak lákavá, že pokud bych si to přála, nikomu by nikdy neublížil."
Justin se zamyslel. James mezitím obešel celý náš apartmán a vše zkontroloval. Jednou, dvakrát. Pak se James zasekl pohledem na mě.
"Toho by se mohlo využít." Všichni jsme se na něj otočili. "Tak jsem to nemyslel. Mohli bychom z někoho udělat návnadu. Taša by pak svoji přítomností odlákala Ivanovu pozornost a dotyčný by ho mohl mezitím zabít."
Aria se nadechla.
"Je to příliš nebezpečné. Navíc Ivanov nemusí reagovat podle našich představ. Nepřijde mi to jako moudrý nápad."
"Mě to taky nepřijde moudré, ale je to zatím jediný proveditelný nápad. Nějak Ivanova porazit musíme a já už s ním jednou bojovala. Navíc jsem si i zakusila jeho vyslýchání a mučení, takže v nejhorším případě vím, do čeho se můžu dostat. Hlásím se jako návnada." Chápala jsem, proč se Elle přihlásila, ale mělo to jeden velký háček.
"Dimitrij může přivést i Moiery jako pojistku. A někdo musí zůstat s Ariou a Adrianem. A i když má Vallenrad spoustu strážců, tohle už by na ně bylo moc. Budeme muset vymyslet jiný plán, protože ty s nimi musíš zůstat." Chvíli bylo zase ticho následované cinkotem příborů. Znova jsem obešla celý apartmán a pak se zase posadila na své místo.

Den probíhal přesně podle našich plánů. Tedy jen do doby, než se měl opustit hotel.
"Nikam nepůjdeme! Už tak je dost riskantní, že tu zůstáváme, natož ještě opustit bezpečí hotelu. Vždyť jsou krámky i zde, tak proč nenakupovat tady? Je to navíc blízko bazénům a našim skrýším zbraní. A pokud tady na nás někdo zaútočí, pomůže nám i ochranka hotelu. Což by se ve městě nestalo. Tam by jen místní ječeli a utíkali pryč."
Musela jsem uznat, že v tomhle měl Adrian pravdu. Takže jsme nakonec zůstali v hotelu a procházeli zdejší krámky. A nebyly tu vůbec špatné. Spousta značkových prodejen a několik butiků.
"Budu si muset začít kupovat volnější věci, abych to bříško aspoň na nějakou chvíli zakryla." Rozhlédla jsem se kolem nás, jestli náhodou nikdo neposlouchá.
"Kdy mu to hodláš říct? Až to na tobě pozná? Měla bys co dřív, aby tě pak nemohl obvinit, že to máš s někým jiným." Aria se na mě podívala a potom na své bříško, které se již mírně zakulacovalo. Po delším zkoumání by každému bylo jasné, že je těhotná.
"Už moc času nemáš."
Aria se na mě unaveně usmála a vyndala z poličky o číslo větší tričko. Rozhlédla jsem se kolem, abych zjistila pozici všech a zároveň se ubezpečila o naší bezpečnosti. Adrian a Elle se dívali na vodní dýmku a Justina s Jamesem jsem zahlédla ve zlatnictví. V obchodě moc lidí nebylo. Většina byla u moře a u bazénů. Vrátila jsem se zase pohledem k Arii a její pohled mě vyděsil. Ohromeně zírala někam na druhý konec krámku. Podívala jsem se tím směrem, připravená na souboj, a zahlédla Dimitrije. Spokojeně se opíral o poličku a se škodolibým úsměvem nás pozoroval. Strnula jsem. Vím, že za tohle by mě mohli vyhodit, obzvlášť v takovéhle situaci, ale já se prostě nemohla pohnout. Nešlo to. V hlavě mi zmateně vířily myšlenky. Co mám dělat? Zdá se mi to, nebo to je skutečnost? Co královna? Odveď ji. Až ta poslední myšlenka mě probrala z ohromení. Strčila jsem do Arii a nasměrovala ji směrem z krámku. Z boty jsem vytáhla nůž a tlačila Ariu. Teda spíš jsem běžela za ní. Nemohla jsem vědět, jestli tu není sám, ale pochybuji. Ví, že v boji na tělo bych mohla vyhrát. Koukla jsem na Ariu, ke které už běžela Elle a Adrian. Otočila jsem se znova na Dimitrije a tak, tak odrazila jeho útok. Nevěděla jsem, že za tak krátkou chvíli může překonat tak velkou vzdálenost. K druhému noži jsem se bohužel nemohla dostat, tak jsem aspoň vytáhla teleskopický obušek. Ani jsem ho nestihla roztáhnout a už se válel na zemi. Dimitrij se hodně zlepšil. Až moc.
Věděla jsem, že prohrávám, ale stále jsem doufala, že se stane zázrak a změní se to. Za sebou jsem slyšela souboj a doufala, že to Elle zvládá. Aria a Adrian nejspíš stáli někde v rohu, aby se jim nic nestalo. Pokusila jsem se Dimitrije nakopnout, ale ten mi chytil kotník a otočil jím do pravého úhlu. Do nohy mi vystřelila bolest, až mi vyhrkly slzy. Neudržela jsem rovnováhu a spadla na zem. Nůž mi spadl, bůh ví kam. Poslední, co jsem zahlédla, byl Dimitrijův obličej a pěst, která mě omráčila.

Probudila jsem se v nějaké dodávce. Ležela jsem na nějakém stole, nebo co to bylo a nade mnou se skláněli nějací muži v bílém. Jakmile si všimli, že přicházím k sobě, píchli mi injekci a já zase usnula. Takhle se to opakovalo asi ještě jednou, nejsem si teď stoprocentně jistá, až jsem se probudila v nějaké místnosti. Bylo tam hodně světla, takže jsem musela chvíli mžourat, než si moje oči přivykly. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila, že jsem sama. Kromě postele a stolku se židlí tu nebylo vůbec nic. Světlo přicházelo z velkého francouzského okna, které se táhlo přes jednu stěnu. Jiný zdroj světla jsem tady nenašla. Pomalu jsem si sedla na okraj postele. Nohu jsem měla v sádře a na jedné ruce náplast. Bylo mi jasné, od čeho. Injekce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 24. října 2012 v 15:43 | Reagovat

jééé první komentář! :D :D  super! jsem ráda že pokračuješ a moc se těším na další! :) doufám že to bude brzo ne za měsíc! :D

2 Anéž. Anéž. | E-mail | Web | 24. října 2012 v 19:39 | Reagovat

Je skvělé, že už jsi zase zpátky a píšeš ty super povídky! :D
Tahle byla opravdu moc povedená! :D

3 klara klara | E-mail | Web | 25. října 2012 v 10:01 | Reagovat

super, už se těším na další

4 Seléna Seléna | 25. října 2012 v 11:22 | Reagovat

no konenčě další kapitolkaaaaaaaaaaaaaaa jupííí. a pravda skvělááá:-) těším se na další...

5 LussyNda LussyNda | Web | 1. listopadu 2012 v 20:39 | Reagovat

wau skvěla kapitola :-)

moc si nám tu chyběla :D doufam že další kapitola bude co nejdřív :-)

6 Petra Petra | 30. ledna 2013 v 23:53 | Reagovat

Chtěla jsem se zeptat, kdy bude další kapitola???prosím prosím :-)

7 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | 31. ledna 2013 v 16:33 | Reagovat

[6]: Ahoj, další kapitola tu už nějaký ten pátek je ;-) jinak teď mám ve škole jarní prázdniny, takže bych mohla napsat 6. kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama