2. kapitola - Setkání

26. ledna 2012 v 15:32 | Natasha Bedlife |  Upíří škola 2
Trocha napětí. Doufám, že se bude líbit a zanecháte komentáře :-)




Do St. Tropez jsme dojeli s prvními paprsky slunce.

Zamluvila jsem nám prezidentské apartmá v tom nejluxusnějším hotelu, který se v téhle oblasti nachází. Dokonce zde i jednou bydlela královna Sabrina. Tenkrát ale ještě byla princezna.
Hotel Hilton se nachází poblíž soukromé písečné pláže a cestu k němu lemují vysoké palmy. Centrum města je vzdáleno jen 2 kilometry.
Vystoupili jsme z auta a já zaplatila. Pak jsem s Elle vzala kufry a vešli jsme dovnitř. Byl ráno, tudíž zde skoro nikdo nebyl. Zamířili jsme k recepci a já nahlásila naši rezervaci. Aria se ke mně naklonila.
"Takže Justin je tady? V tomhle hotelu?" Záporně jsem zakroutila hlavou.
"Bohužel ne. Cameron ale zjistil, že tu má celkem 3 vily. Dvě z toho stojí v téhle oblasti. Zítra se půjdeme projít a obhlédneme místní krajinu. Přitom nakoupíme pár potřebných věcí a následující den obhlédneme jednu vilu. Pokud tam nebude, dáme si odpoledne volno a další den zkusíme další vilu. Takhle budeme pokračovat tak dlouho, dokud ho nenajdeme." Aria se usmála a ustoupila stranou. Já mezitím dořešila naší rezervaci a pak jsme se odebrali do apartmá. Já a Elle jsme ho nejdřív prohledaly, a pak jsme se ubytovali. Aria si vzala Zelený pokoj a Adrian Zlatý. Já a Elle jsme si ustlali na pohovce. Aria byla sice zezačátku proti, ale musela uznat, že pohovka je stejně pohodlná jako naše postele na dvoře.
Adrian mezitím obsadil bar a začal se nalévat whiskou. Elle po něm střelila zlým pohledem, ale on se jen potutelně usmál a vyndal další skleničky. Každému nám nalil a poté nám skleničky rozdal. Odmítla jsem, ale Adrian trval na svém.
"Nedělej drahoty. Jsme na dovolené a dovolená je od toho, aby sis na ní odpočinula, pila jako duha a našla si nějakou známost. Momentálně budeme plnit druhý bod na mém seznamu a až se vrátíme zpátky na královský dvůr, nebudeš panna." Všichni se jako na povel otočili k Adrianovi. Zrudla jsem.
"Myslím, že tohle bychom tu probírat neměli. A teď, pokud vám to nebude vadit, bych se ráda najedla. Skočím tedy do hotelové restaurace pro snídani." Nečekala jsem, až odpoví a odešla. Až ve výtahu jsem dovolila si oddechnout. Na tohle téma jsem docela citlivá. Vždy jsem to s tebou myslel dobře a nechtěl jsem, aby jsi na tomhle světě byla sama. Proto jsem doufal, že po nějaké době se nám podaří poloupírů stvořit víc. Dimitrijova slova mi stále zněla v hlavě. Stvořit víc.

Cestou k hotelové restauraci jsem zaregistrovala pozdvižení ve vstupní hale. Automaticky jsem změnila směr a šla se podívat, co se děje. U recepce stál pohledný mladík. Jeho hlas byl ale ostrý jako břitva i přesto, že mluvil docela potichu.
"Je mi líto, pane, ale prezidentské apartmá je momentálně obsazeno." Recepční neměla daleko k slzám.
"Mě je jedno, kdo v tom pokoji je. Prostě je vypakujte. Nedal jsem do tohohle hotelu nemalou částku pro nic za nic. Ve smlouvě jasně stojí, že prezidentské apartmá mi bude vždy k dispozici." Na chvíli se odmlčel a pak si dramaticky povzdechl. "Na koho je psaná rezervace?" Recepční chtěla něco říct, ale pak si to raději rozmyslela a podívala se do počítače.
"Na slečnu Belikovovou, pane." V tu chvíli ve mě hrklo. Bavili se totiž o nás. Na rezervaci jsem použila rodné jméno mojí biologické matky. Zaměřila jsem pozornost na toho mladíka. Jeho oblečení mi dalo jasně najevo, že žádný chudáček to rozhodně není. A pak jsem si toho všimla. Je to Vampýr. A v jeho blízkosti postávalo asi šest Upírů. Schovala jsem se za sloup. Nechtěla jsem, aby mě objevili. Sice jsem měla kontaktní čočky, takže moje pravá barva očí nebyla vidět, ale nechtěla jsem riskovat.
"Slečna Belikovová, říkáte. Budu si s ní muset promluvit. Děkuji Vám za pomoc." Nato se otočil.
"Ale pane Vallenrade, to nemůžete. Vrhalo by to na náš hotel špatné světlo a mohli bychom přijít o klienty." Vampýr se na ní znova otočil a něco jí říkal, ale já toho už slyšela dost. Sám objekt naší cesty se rozhodl nás navštívit. tedy konkrétně mě. Pustila jsem z hlavy jídlo a šla nenápadně k výtahům. Bohužel jsem se střetla s jedním upírem z jeho ochranky. Dělala jsem jakoby nic, ale jakmile poznal, že jsem také upír, rozeběhl se za mnou. Taky jsem začala běžet.
Byla jsem skoro u výtahu, ale ten se najednou zavřel a odjel. Zaklela jsem a otočila se. A tak, tak jsem odrazila ránu. Začali jsme spolu bojovat. Byl opravdu silný, ale jakmile se přidali i jeho kámoši, neměla jsem šanci. Dva mě chytli zezadu a jeden mě mlátil do břicha. Kopla jsem ho do kolene a pokusila se svým věznitelům vytrhnout, ale jeden mě ošklivě udeřil do ledvin. Kdyby mě nedrželi, skončila bych na zemi. Mezitím k nám došel Vallenrad.
"Koho to tu máme, Jamesi?" Modlila jsem se, aby ta bolest co nejdříve přešla. Musela jsem se vrátit do apartmá a oznámit to Arii. I když, v tuhle chvíli bych ho k těhotné ženě nepustila.
"Nevím, pane. Ještě jsem se jí nestihl zeptat." Vallenrad se usmál a věnoval mi pohled.
"Jakpak se jmenuješ, děvče? A jelikož nevypadáš jako děvka, tak by mě zajímalo, jak se jmenuje tvůj chráněnec." Nemohla jsem se nadechnout, tudíž jsem mu neodpověděla. To si ale vysvětlil špatně, protože pokynul k nějaké místnosti a jeho bodyguardi mě tam odtáhli.
Byla to nějaká konferenční místnost. Vallenrad zamkl dveře a odložil sako.
"Když mi to nechceš říct po dobrém, bude to muset jít po zlém." Nato mě bolestně udeřil do břicha. Zaskučela jsem a před očima mi začali tancovat hvězdičky. Konečně jsem našla ztracený dech a odpověděla mu.
"Jmenuji se Nataša Slezsky a můj chráněnec je královna Aria." Vallenrad se na moment zarazil a přemýšlel. Pak se zamračil.
"Královna je na královském dvoře a je nemocná. Takže mi nelži. Kdo jsi? Od konkurence? Máš za úkol mě zabít?" Pak se zase na minutku odmlčel. Musela jsem uznat, jak si na dvoře poradili. "Nebo tě poslal její bratr?" Vyvalila jsem oči. No to mě podrž. Vallenradovi je jasné, že se to Adrianovi nelíbilo. Ale neví, že už je v pohodě.
Znova mě udeřil a mě se zatmělo před očima. Rozkašlala jsem se. Nesmím ho k Arii pustit. I kdyby tu do mě měl bušit celý den. K ní a nenarozenému dítěti se nepřiblíží.
"Dobře. Jsem..."
"Natašo!" Ozvalo se zároveň ode dveří. Tam stála Elle s Adrianem. Zvedla jsem oči v sloup. Elle ke mě chtěla běžet, ale Adrian ji zadržel.
"Pane Vallenrade, můžete mi vysvětlit, proč si tady povídáte s mojí strážkyní?" Vallenrad se mrazivě usmál. V tom promluvila i Elle.
"Natašo, Aria o tebe začala mít strach, tak poslala Adriana podívat se, kde jsi. Jenže mezitím se jí znova udělalo špatně, takže mě poslala pro doktora." V tu chvíli Vallenradovi úsměv z obličeje zmizel. Otočil se směrem, kde jsem byla já a snažila se dát dohromady a pak se zase otočil k Adrianovi a Elle.
"Královna je tady?"

Chvíli bylo ticho. Jeho bodyguardi mě konečně pustili a já k němu došla.
"Ano, pane Vallenrade. Bohužel po této zkušenosti mi jistě odpustíte, když Vám nedovolím ji navštívit." Elle se zamračila a došla ke mě. Podepřela mě a já si málem pozvracena boty. Super.
Vallenrad tlumeně zaklel. "Moc se omlouvám, slečno. Myslel jsem, že si Vás někdo najal. Nebylo by to rozhodně poprvé ani naposledy." No, omluva nic moc, ale já to beru.
"Omluva se přijímá. Jistě Vám nebude vadit, když se ve Vašem apartmá nějakou dobu zdržíme, že?" Mezitím k nám došel Adrian a podepřel mě z druhé strany. Sice jsem to nepotřebovala, ale budiž. Pak jsem si ale na něco vzpomněla.
"Elle, říkala jsi, že se Arii udělalo špatně. Dojdi pro doktora a já se s Adrianem vrátím do apartmá. Myslím, že trocha odpočinku by mi bodla. A trocha té tvé whisky taky." Vallenrad se ale nedal tak snadno odradit.
"Arii je špatně? Stalo se jí něco? Jak dlouho to trvá? Má velké bolesti? Něco špatného snědla nebo je to vážné?" Spolu s Adrianem jsme se zarazili. Ani jeden z nás se neměl k odpovědi, ale je pravda, že mu to musíme říct. Podívala jsem se na Adriana, ale ten se k mluvení moc neměl. Takže je to na mě.
"Panee Vallenrade, myslím, že na to by Vám měla odpovědět sama královna. Ale jelikož jí není teď dobře navrhuji, aby jste přišel dnes večer v sedm hodin. Bude připravené pití a nějaké jídlo. Budete mít i dost času koupit nějaký menší dárek, souhlasíte?" Vallenrad se na mě zamračil. Pak ale pochopil, že to není zase tak špatný nápad a souhlasil.
"Dobře. Zatím nashle, slečno, princi Adriane." U Adrianova jména se uklonil. Vzal kabát a spolu se svými strážci odešel.
Povzdechla jsem si. "Snad jsem neudělala chybu." Adrian se na mě nepodíval. "To doufám."

Když jsme došli do apartmá, Arii bylo pořád zle. Dohodli jsme se s Adrianem, že se jí raději nebudu ukazovat, abychom jí zbytečně nenervovali a tak jsem s ní komunikovala přes dveře. Za chvíli přišla Elle s doktorem v patách. Během toho, co byl u Arii jsme ji seznámili s naším plánem. Ani o Vallerandovi se jí nebudeme zmiňovat a uděláme to jako překvapení. Elle nejdřív nesouhlasila, ale když na ní začal Adrian naléhat, nakonec souhlasila.
Odpoledne vyrazila Elle s Adrianem na nákup a já zůstala na apartmá s Ariou. Ta skoro celou dobu ležela a zvracela. Doktor nám řekl, že snědla něco špatného a není to nijak vážné.
Aria sledovala nějaký romantický film a já hrála na tabletu šachy. Měla jsem za sebou už pátou sérii a stále jsem prohrávala. Ale od první hry jsem se znatelně zlepšila. Do večera bych to mohla umět.
Ozvalo se zaklepání a já šla otevřít. Za dveřmi stále James, Vallerandův strážce. Zvedla jsem jedno obočí a čekala, co z něj vypadne.
"Pan Vallenrad mě posílá s velkou omluvou a posílá Vám tohle." Nato mi podal sametovou krabičku.
"Vyřiďte panu Vallenradovi mé poděkování, ale šperky mi jsou k ničemu. Ať je raději daruje své matce, sestře, nebo prostě někomu jinému." James se zasmál.
"To nejsou šperky." Otevřela jsem tedy krabičku. James měl pravdu. Ke šperkům to mělo rozhodně daleko. Uvnitř byl totiž nůž Columbia Skorpion.
"No, tak tohle se mi určitě hodí. Je z vlastní sbírky, nebo mi ho narychlo koupil?" James se zamračil.
"Poslal mě pro něj až do Paříže. Původně byl dělaný na zakázku pro nějakého ruského maníka, ale jelikož byl před třemi dny zabit, zůstal nůž u prodejce. Pan Vallenrad se o něm náhodou dozvěděl a tak usoudil, že jako odškodnění pro Vás je to ideální dárek." Zasmála jsem se.
"Jo, to je. Vyřiďte mu tedy moje díky." Chystala jsem se zavřít dveře, ale James mě zarazil.
"Počkejte. Chtěl jsem se omluvit i za sebe. Měl jsem si nejdřív zjistit, kdo jste, než jsem se za Vámi pustil." Pousmála jsem se.
"To nic. Už to skoro nebolí." Na chvíli bylo ticho.
"Tak já půjdu. Zatím nashle."
"Nashle."
Vrátila jsem se do obýváku a nůž položila na stůl. Aria stála ve dveřích svého pokoje a pobaveně mě sledovala. Většinu modřin jsem měla zakrytou, takže na mě nebylo vidět, co se dopoledne stalo.
"Kdo to byl?" A proč ti přinesl ten nůž?" Došla jsem k ní a nakoukla jí přes rameno do pokoje. Byl tam bordel.
"Nebuď zvědavá, budeš brzo stará. Ale když to potřebuješ vědět, tak jsem ho dostala od jednoho známého. Náhodou jsme se zde ráno setkali a on se zmínil, že má dva a že by mi ho dal." Aria mě ještě chvíli pozorovala, ale potom si povzdechla a vrátila se do postele. Taky jsem se vrátila ke svému tabletu a pokračovala v šachách.

"Zlatíčka, váš miláček je zpátky." Zvedla jsem se z pohovky a hodila po Adrianovi polštář. Ten se mu ale bohužel uhnul.
"Ale no tak. Přece bys neházela polštář po svém idolu." Pronesl nahlas. Potom se ke mě sklonil. "Večeře je domluvená." Kýval jsem. Tak snad to dobře dopadne.

Já a Adrian jsem stáli u pohovky a řešili šachy. Aria se ještě připravovala v koupelně a Elle přivezla jídlo a pokládala ho na stůl, když v tom někdo zaklepal. Všichni jsme strnuli. Nadechla jsem se a došla otevřít. Justin Vallenrad vplul dovnitř a jeho strážci zůstali venku. Až na Jamese, který je jeho těsný strážce, tudíž s ním chodí všude.
"Už jsem hotová." Všichni jsme se otočili ke dveřím, ve kterých stála Aria. Moc jí to slušelo. Vlasy měla vyčesané do drdolu a na sobě bílé šaty řeckého stylu. Rozhlédla se po nás všech a pak pohledem zavadila o návštěvu.
"Justine?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anéž Anéž | E-mail | Web | 26. ledna 2012 v 16:11 | Reagovat

super .! :D

2 LussyNda LussyNda | Web | 26. ledna 2012 v 18:18 | Reagovat

užasna kapitolka

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 27. ledna 2012 v 16:45 | Reagovat

ooooo :D tak to bolo drsné... zoznámenie ako z Jamesa Bonda... Najprv zmlátiť, potom sa pýtať. Ale inak to je prefektné! žeriem žeriem žeriem to! Kedy bude pokračovanieee? Tak napínavo si to skončila...
((HA! mal o ňu strach! toť znamená že nie je taký sviniar za akého ho všedci majú :D sakra, pohni si s tým, ako len môžeš hm???))

4 Elisa Elisa | Web | 29. ledna 2012 v 19:46 | Reagovat

[3]: myslím, že si povedala všetko čo som chcela :-D  :-D naozaj super a každá kapitola je lepšia a lepšia :-)

5 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 29. ledna 2012 v 20:14 | Reagovat

[3]:, [4]: Co vy víte? Třeba se přetvařoval. Přece jen mít za přítelkyni královnu je určitý zisk :-) :-D

6 C.V.O.K. C.V.O.K. | 31. ledna 2012 v 16:25 | Reagovat

[5]: nestraš! o _ O  radšej mi nekaz moje krásne fantázie a píš :D

[4]: čítam myšlienky xD

7 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 31. ledna 2012 v 17:10 | Reagovat

[6]: A budu :-D

8 Hayley Hayley | Web | 31. ledna 2012 v 18:30 | Reagovat

sorry, že tak neskoro píšem koment*šťeňací pohľad*:DD
kapitola bola úplne dokonalá:)))

[3]: presne tak!:))))

9 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 31. ledna 2012 v 20:45 | Reagovat

[7]: zlá zlá zlá... *nahnevane našpúli pery a dupne nožičkou* ako dlho náš ešte necháš v napätí? pretože u mňa práve kvôli tvojim slovám prerástlo hranicu znesiteľnosti :D

10 andy andy | 31. ledna 2012 v 21:00 | Reagovat

skvělé ! :D

11 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 31. ledna 2012 v 21:06 | Reagovat

[9]: Obávám se, že další bude až o víkendu. Ikdyž jsme dneska dostali vysvědčení, testy jsou na dením pořádku :-(
Ale musím varovat. Bude spíš taková oddechová kapitola.

12 Selené Selené | Web | 27. března 2012 v 11:16 | Reagovat

Ahoj skvělá povídka ale chci se zeptat bude ještě pokračování??

13 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 28. března 2012 v 8:05 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama