1. kapitola - Pan Vallenrad

18. ledna 2012 v 18:30 | Natasha Bedlife |  Upíří škola 2




Stála jsem u stěny za královnou a sledovala královské, jak se hádají o jednom zákonu, který navrhla. Byla to reforma týkající se hlasovacích práv všech Vampýrů a Upírů. Bylo jasné, že někteří královští budou proti. Aria na mě unaveně mrkla. Kývla jsem na ni, jako že rozumím a decentně si odkašlala. Tím jsem upoutala pozornost Adriana, který si s někým esemeskoval. Kývla jsem hlavou směrem k Arii a on pochopil.
"Prosím o ticho!" Nikdo na jeho hlas do mikrofonu nereagoval. Povzdechla jsem si. Ti královští umí být pěkní zabedněnci, jen co je pravda. Už jsem byla připravena je utišit násilím, když někdo silně zapískal do mikrofonu. Všichni hned ztichly a otočili se na Adriana, který se šibalsky usmíval.
"Děkuji." Kývl hlavou k Arii, která se postavila. Z jejího postoje vyzařovala autorita a majestátnost, ale oči mluvili jinak. Byla v nich únava, stres, nejistota, strach. To poslední patřilo převážně mě.
"Je mi líto, že jsme se nebyli schopni dohodnout hned na této schůzi. Jelikož mám další neodkladné povinnosti, ukončuji toto zasedání a sejdeme se za týden na dalším. Pevně věřím, že tam se tato situace vyřeší." Pokynula směrem ke mně. Hned jsem se tedy objevila po jejím boku a společně jsme odešli.

Aria mě sice zachránila z Tarasova, nikdy ale nezabrání zvědavým pohledům a různým narážkám na můj původ. Na moji rasu. Jako zástupkyně své rasy a jediná taková jsem se i několikrát stala terčem různých atentátů. Většina z nich se udála na našich cestách po různých zemí a návštěv škol pro Upíry, ale pár útoků se událo i na královském dvoře. Aria proto odmítla kamkoliv cestovat. Pouze v případě, že i já budu mít své strážce. Což jsem razantně odmítla.
Její únava a podrážděnost mi ale stále vrtali hlavou. Může to být z nedostatku používání magie? Nebo je toho na ní prostě moc? Tím, že byla zvolena se stala nejmladší královnou v celé naší historii. Rozhodně se ale postarám, aby si trochu odpočinula. Třeba bychom mohli někam na týden vypadnout. Teď mi ta chata hluboko v horách nepřipadá jako špatný nápad. Jeli bychom tam jenom já, Aria, Adrian, Elle a ještě nějaký strážce. Navíc tam není signál, takže by si Adrian odpočinul od toho věčného esemeskování. Prostě ideální dovolená.

Aria se zastavila před dveřmi do salónku. Pokynula strážcům, aby zůstali tady a já s Adrianem a Elle jsme pokračovali za ní. Tím, že strážce nechala venku nám dala jasně vědět, že se chystá k soukromé "rodinné" poradě.
Ani nepočkala, abychom s Elle mohli prozkoumat místnost a ujistit se, že je vše v pořádku a bezpečné a pustila se do mluvení.
"Mám pro vás velmi zneklidňující zprávu." Všichni jsme zbystřili. Aria s námi nikdy nemluvila tak formálně. Děje se tedy něco opravdu špatného.
"Před pár dny jsem se dozvěděla od svého lékaře důvody, proč jsem poslední dobou tak podrážděná a unavená." Chvíli se odmlčela, jako by ještě zvažovala, jestli nám má tu novinu sdělit nebo ne. Nakonec nám ji ale pověděla. "Budu mít miminko."
Nikdo z nás nemohl dlouho promluvit. V hlavě mi vířila spousta myšlenek, ale tu hlavní nahlas vyslovil až Adrian.
"Kdo je otcem?" Aria neměla žádného milence, nebo jsme o tom až do teď nevěděli. Podle toho, jak se ale Aria zapýřila nám došlo, že je toho mnohem více.
"No, to je trošku komplikovanější. Je to totiž Justin Vallenrad." Já a Elle jsme nevěděli, o kom je řeč, ale Adrian evidentně ano, podle toho, jak zrudl vzteky.
"Adriane, kdo je pan Vallenrad?" Elle se opatrně dotkla Adrianovo paže. Dosti neobvyklé gesto. Ale v tuhle chvíli jsem to neřešila. Čekala jsem, co Adrian řekne.
"Justin Vallenrad je velmi mocný Vampýr. Ale není královský. Svůj velký majetek si získal díky nelegálním obchodům jako jsou drogy a obchod s lidmi. Navíc vlastní téměř polovinu Evropy. Říká se o něm, že je schopný jít přes mrtvoly jen aby bylo po jeho. A pokud má nějakou konkurenci, postará se o to, aby to už jeho konkurence nebyla. Buď je přinutí pracovat pro něj, nebo je druhý den najdou plavat v řece hlavou dolu." Stála jsem jako ochrnutá. Teď teprve jsem si vzpomněla, že se o něm jednou zmínil Green. Moc pochvalně to tehdy neznělo. A v tuhle chvíli taky ne. Chvíli bylo ticho. Všichni přemýšleli nad Adrianovo slovy. Po chvíli zase promluvila Aria.
"Je tu ale ještě jeden problém. On to neví." V tu chvíli to už Adrian nevydržel a celý vzteklý vyskočil z pohovky. Věděla jsem, že nechce nikomu ublížit, navíc byl i v právu, ale přesto jsem se instinktivně přesunula blíž k potencionálnímu nebezpečí.
"Takže mi chceš říct, že to byla známost jen na jednu noc? Prostě se s tebou vyspal a pak se vypařil. A ty sis ani nedávala pozor, aby k něčemu takovému nedošlo." Aria zrudla. Evidentně tohle od svého bratra nečekala. Stoupla jsem si před Adriana a varovně na něj pohlédla. Jenže ten byl tak rozčilený, že ve svých slovech pokračoval dál.
"Jsi děvka, Ario." Elle chytla Adriana a odvedla ho do vedlejší místnosti. Já se otočila na Ariu. Seděla v křesle jako pytel neštěstí, slzy jí tekly po tvářích. Pohled upírala do zahrady. Tyhle slova museli opravdu bolet.
Popošla jsem k ní a dala jí do ruky kapesník. Zavrtěla hlavou a pak se vysmrkala. Pak si stoupla a přešla k oknu. Došla jsem ke dveřím a jednomu strážci pokynula, aby za 10 minut přinesli ke královnině ložnici bylinkový čaj. Jen co jsem zavřela dveře, Aria promluvila.
"Co si o tom myslíš ty, Tašo?" Stále se dívala z okna jako by nic, ale na jejím postoji byl patrný smutek a nervozita.
"Nemyslím si, že jsi ... děvka. Slyšela jsem o panu Vallenradovi spoustu věcí a většina z nich nebyla zrovna moc pochvalná, ale třeba takový není. Pokud si tě bude chtít vzít a starat se o vaše dítě, pak to není takový zloduch. Ale pokud to nebude chtít udělat a ani nebude mít zájem o dítě, tak je to přesně takový hajzl, jak se o něm říká." Chvíli bylo ticho a Arii se evidentně ulevilo. Aspoň trochu.
"Víš, kde v tuhle chvíli je?" Aria se na mě otočila. "Bohužel ne. Říkal, že bude nějakou dobu mimo stát, ale neřekl mi na jak dlouho ani kde bude." V jejích očí se zrcadlil strach a odhodlání. "Řekni Cameronovi, že má za úkol Justina najít. A to co nejdříve. Čím dřív bude Justin vědět o dítěti, tím lépe se nám to může povést zatajit." Dítě se těžko zatají. Obzvlášť čeká-li ho královna.
Zvedla jsem se tedy k odchodu, když na mě Aria zase promluvila. "Co jsi předtím potřebovala? Viděla jsem, že mi chceš něco říct, ale já jsem ti s tím těhotenstvím do toho skočila."
"Napadlo mě, že bys potřebovala dovolenou. Prostě aby naše skupina někam na týden vypadla." Na chvíli jsem se odmlčela. "Teď mě tak napadlo, že bychom to mohli spojit s návštěvou pana Vallenrada. Vy byste si to mezitím vyřešili a pokud by to dobře dopadlo, tak byste si udělali i takové menší líbánky. Protože potom na ně nebude čas." Aria chvíli přemýšlela.
"To není špatný nápad. A můžeme to použít i jako zástěrku. Je to skvělý nápad. Seznam s tím Camerona a až zjistíte, kde Justin je, bude se balit." Poté se znovu otočila k oknu a já tedy odešla.

"Říkáš Justin Vallenrad?" Cameron se na mě tázavě podíval a poté se znovu pozorně zadíval do svého počítače. Byla jsem u Camerona už nějakou dobu, ale až teď jsem Camovi prozradila jméno, které jsme hledali na různých seznamech pasažérů. Aria mi po naší schůzi nechala do pokoje zaslat informace o datu jeho pobytu tady a o přibližném datu odjezdu ze země. Už jsme s Camem prohledali seznamy soukromých odletů a teď jsme se vrhli na obyčejné lety. Tady jich bylo víc a já tedy musela kápnout božskou.
Sedla jsem si na židli a vzala do ruky naší společnou fotku. Tenkrát ještě chodil.
"Myslela jsem, žes ji ve vzteku spálil i s těmi ostatními."
Cameron se dál díval do monitoru, když mi odpovídal. "Měl jsem to v plánu, ale nakonec jsem si řekl, že aspoň jednu bych si měl nechat. Hlavně si to neber za vinu. Ty za to nemůžeš." Povzdechla jsem si. "Ano, nemůžu za to. Ale ty taky ne. Nebyla to ničí chyba. Jen nešťastná souhra okolností. Měl bys být rád, mohl tě taky zabít." Cameron si povzdechl.
"Jo, to mohl." Ignorovala jsem skrytý kontext, který do těch slov vložil a vrátila se k důvodu mé návštěvy.
"Našel jsi ho tam někde?" Cameron chvíli ještě koukal do počítače a pak se na mě zazubil.
"Si piš. Obávám se, že si budete muset sbalit plavky, jelikož v létě je v St. Tropez docela horko."

Seděla jsem na posteli a sledovala Ariu, která běhala ze šatny do koupelny. Její vzrušení prozrazovala červeň na tvářích. Nebo to byla zlost?
"Nechápu, proč mi nemůžeš říct, kam jedeme. Jak si mám zabalit, když nevím, jestli tam bude horko nebo zima?"
Protočila jsem panenky. Aria se na mě zamračila a pak znova běžela do šatny. Po chvíli vylezla se zimní bundou. "Ne, to nepotřebuješ. Bude tam docela teplo." Aria si povzdechla. Odevzdaně se tedy vrátila do šatny a po chvíli přišla s plavkami a letními šaty. Nic jsem neřekla, takže je položila do kufru a odešla do koupelny. Odsud si přinesla osušku, opalovací krémy a další kosmetiku. Vzala jsem si do ruky časopis a prolistovala ho. Byl to módní časopis, takže jsem to vzala hopem.
"Doufám, že tam bude možnost někde nakupovat. Nové oblečení budu potřebovat jako sůl." Přejela mě pohledem. "A ty ostatně taky. Vím, že tady na dvoře jsou co se týká oblečení určitá pravidla, ale když jdeš někam do společnosti, nemáš co na sebe. Na nákupech jsme byli naposledy před deseti měsíci." Aria se odmlčela. Smrt její sestry a bývalé královny zároveň spoustu lidí šokovalo. Adrian se s její smrtí už smířil, ale Aria na ní pořád myslela. Několikrát jsem jí během zasedání přistihla, jak kouká na rodinný znak a v obličeji má nepřítomný výraz.
"Sestra by na tebe byla hrdá. I když nevím, jak by se zachovala k mému případu až by to vyšlo najevo." Aria se na mě podívala a smutně se usmála.
"Kdyby byla moje sestra naživu, neexistovala by tedy organizace SOS, tvoji rodiče by byli naživu, Elle by nikdo neunesl a ty by jsi možná právě byla s Dimitrijem. Minulost se nedá změnit. Musíme se s ní smířit. A to mi v tomhle případě dělá problém.
Sice jsem se sestrou vždy dobře vycházela, byly ale i doby, kdy jsme se hádali. Těhle dob lituji nejvíce." Objala jsem Ariu a nechala si zmáčet tričko jejími slzami.

V letadle jsem seděla kousek od dveří. Bylo sice nepravděpodobné, že by na nás ve vzduchu mohl někdo zaútočit, tedy mohl, ale v tom případě bych byla naprosto k ničemu. Aria seděla kousek ode mne a probírala se nějakými dokumenty. Adrian a Elle seděli na druhém konci letadla a něco důležitého řešili. Chvíli jsem je pozorovala, ale nakonec jsem to vzdala.
Potřebovala jsem se protáhnout, tak jsem začala chodit. Aria jen na minutku zvedla pohled a pak se dál věnovala svojí práci. Vzpomněla jsem si, jak jsem šla oznámit na hlavní velitelství, že s královnou a korunním princem odjíždíme na dovolenou.
"Cože? Jak Vás to mohlo jen nepadnout? Vždyť nebude mít zajištěnou ochranu a na to potřebujeme tak týden čas. Musíme pečlivě prostudovat její denní rozvrh, abychom mohli podle toho rozestavět strážce a..." Takhle tam mlel dobrých dvacet minut. Když si konečně udělal pauzu, aby se nadechl, odvětila jsem: "Nepřišla jsem žádat o povolení, pouze Vám to jménem královny oznamuji. Vše potřebné je zajištěné. Jen jsme chtěli, aby jste o tom věděli. Odlétáme za 3 hodiny." S veselím úsměvem jsem se zvedla ze židle a odešla.
Z myšlenek mě vytrhl Ariin pobledlý obličej. Zavřela oči a dvakrát se zhluboka nadechla. Ihned jsem k ní přiskočila a podala jí sklenici s vodou.
"Elle, skoč rychle pro nějakou mísu. Královně se udělalo nevolno." Pomohla jsem Arii z křesla a odvedla jí k pohovce, na kterou si lehla. Jedna stevardka mi podala misku s čistou vodou a bílý ručník. Namočila jsem ho a položila jí ho na čelo. Elle mezitím přinesla mísu.
"Panebože. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude tak hrozné. Asi budu zvracet." Nato se otočila k míse a ulevila si. Všem bylo jasné, co to znamená - těhotenské nevolnosti. Ty se u lidí objevují převážně ráno, ale u Upírů je to jednou v průběhu celého dne. A nikdy to není pravidelné.

Po pár minutách se Arii udělalo zase dobře, přesto se vyhnula práci a raději odpočívala. Nejdřív si četla nějaký román, ale ten ji po nějaké době přestal bavit. Pár minut tedy koukala z okénka a sledovala mraky. Jenže ani to ji dostatečně nezabavilo, tak začala přecházet po letadle sem a tam. Všichni jsme ní byli nervózní, tak jsem navrhla bizardní nápad.
"Elle, přines Monopoly."

Na letišti bylo prázdno, takže jsme se vyhnuli obvyklé tlačenici u východu. Stopla jsem taxíka a když jsme se tam všichni namačkali, oznámila jsem řidiči náš cíl.
"Do St. Tropez, prosím."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 18. ledna 2012 v 18:52 | Reagovat

moc pekna kapitolka :-)

2 faded-memories-->Alice faded-memories-->Alice | Web | 19. ledna 2012 v 13:20 | Reagovat

woow! úžasné! 8-O  :-)

3 Elisa Elisa | Web | 19. ledna 2012 v 22:09 | Reagovat

fíha, som na to Vallenrada zvedavá! :-D a že Aria je tehotná :-) samozrejme sa teším na ďalšiu kapitolu :D  :-)

4 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 23. ledna 2012 v 17:59 | Reagovat

St Tropez... =D Prvé čo ma napadlo boli staré "Funesovky". Fakt prastaré policajné filmy z prostredia toho mesta, ktoré spolu s odcom plný melanchólie pozeráme takže ti poviem: Ten Vallenrad má u mňa bod plus - vie si dobre vybrať. :) A dúfam... FAKT verím že to nie je taký sviniar ako sa zdá... Aria má predsa dobrý vkus nie? :D
Ale som celá nažhavená na pokračovanie takže nedočkavo čakám pokračovanie ;)

5 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 24. ledna 2012 v 20:45 | Reagovat

[4]: Inspirovala mě jedna písnička o St. Tropez. Ale "Funesovky" mám moc ráda. Jakmile je dávají v telelvizi, vše jde stranou. Dokonce i škola :-)

6 Elisa Elisa | Web | 24. ledna 2012 v 21:06 | Reagovat

[5]: "Funesovky" tiež pozeráme - ja s mamou :-D  :-D

7 Anéž Anéž | E-mail | Web | 26. ledna 2012 v 15:32 | Reagovat

moc pěkný .?
hale jsem hold asi vadná ale co je to "funesovky" .? :D  :D  :D

8 Anéž Anéž | E-mail | Web | 26. ledna 2012 v 17:59 | Reagovat

oprava : moc pěkný .!!!! :D

9 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 26. ledna 2012 v 18:12 | Reagovat

[7]:  Funesovky jsou filmy, ve kterých hraje Louis de Funés. Hrál ve spoustu filmech. Určitě budeš znát film Četník ze St. Tropez na který navazujou další díly :-)

10 Anéž Anéž | E-mail | Web | 26. ledna 2012 v 20:30 | Reagovat

ahá....já jsem ale blbá :D :D :D

11 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 26. ledna 2012 v 21:14 | Reagovat

[10]: Stane se :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama