14. kapitola - Zlá zpráva a korunovace

21. prosince 2011 v 19:35 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Ahojky, moc se omlouvám, že se ozývám až teď, ale nebyl čas. Dneska jsem konečně napsala 14. a také poslední kapitolu. Doufám, že se bude kapitola líbit a že mi zanecháte nějaký ten komentář. Kapitola je rokorně dlouhá, tak snad vám tím vynahradím ten čas, kdy jsem se neozvala.

Natasha Bedlife

PS: Vím, že to tady už bylo, ale pro jistotu - Chcete pokračování?





14. kapitola

Místnost byla zahalena ve tmě. Tím, že jsme otevřeli dveře se aspoň část světla dostala dovnitř. Postava ležící na lehátku na protější straně místnosti zasténala. Šátrala jsem po nějakém vypínači, ale Cameron mě zarazil.
"Nerozsvěcuj. Budou jí bolet oči." Kývla jsem a pomalu postupovala k Elle. Ležela a předstírala spánek. V té tmě jsem toho sice moc neviděla, ale popruhů, které ji drželi pevně k posteli, bych si všimla i ve větší tmě.
"Neboj, Elle. To jsem já. Nataša. Přišli jsme tě zachránit. Teď ti sundám ty pouta, tak sebou moc nemel." Elle něco slabě zakňučela, ale přestala sebou mlátit. Cameron mi pomohl s těmi pouty a pak ji vzal do náručí. Utěšoval jí uklidňujícími slůvky. Já místnost mezitím prohlédla, ale nic jsem nenašla. Vyšli jsme pomalu na chodbu a Elle sykla. Světlo pro ni nebylo zrovna dvakrát příjemné. Teprve teď jsme si ji mohli pořádně prohlédnout. Rty nateklé jako Angelina Jolie, několik monoklů, rozedřená kůže, to všechno zdobilo její obličej. Klouby na prstech měla taky od krve, pravděpodobně to pár únosců schytalo. Aria vzala kapesník a jala se jí setřít tu krev a špínu z obličeje. Věděla jsem, čeho je Dimitrij schopen. Přece jen, nějakou dobu jsem s ním trénovala a byl to můj opatrovník. Navíc jsem ho milovala.
"Tašo. Ty se nikdy neponaučíš." Zastavila jsem a rychle se otočila. A právě včas, abych odrazila úder od Vasila. Cameron pravděpodobně předal Elle Adrianovi, protože se hned objevil vedle mě. Dimitrij kývl na vojáka a ten se tedy jal bojovat s Cameronem. Aria zase vytvořila malou ohnivou kouli, ale ta hned zase zmizela. Už jí došli síly. Opřela se o zeď a přivřela oči. Houkla jsem na ni. Tohle je totiž vždy ta situace, kvůli které člověk snadno selže. Bohužel jsem se tím přestala soustředit na boj, tudíž jsem nepostřehla, že se Dimitrij také zapojil. Snažila jsem se uhnout jeho úderům, ale díky únavě jsem už nebyla tak rychlá. Odkopl mě na zeď a já dopadla na zem. Aria ke mně běžela, ale Dimitrij byl rychlejší. Popadl mě pod krkem a zvedl do vzduchu. Snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale držel opravdu pevně. Aria ho praštila do obličeje, ale s ním to nehnulo. Vasil chytil Ariu a přitiskl ji ke zdi.
"Natašo. Obávám se, že když to nepůjde po dobrém, bude to muset jít po zlém." Cameron mezitím omráčil vojáka a nastala ta těžká volba. Já nebo Aria? Bylo na něm vidět, že rád by nás zachránil obě, ale naší povinností je nasazovat za Vampýry život. To oni mají přednost.
Nepatrně jsem kývla a Cameron tedy šel na Vasila. Dimitrij mě tvrdě políbil a pak omráčil.

Probudila jsem se na zemi. Ležela jsem na provizorním lehátku a vedle mě seděla Elle. Rychle jsem se zvedla a ošklivě zaklela, jak se mi zamotala hlava. Rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala Dimitrije.
"Tašo, to je v pořádku. Jsi v bezpečí. Všichni jsme v bezpečí." Adrian a Aria stáli u auta a něco tam řešili. Oba dva vypadali zdravěji, asi dopili ty pytlíky s krví. Alex byl přivázaný ke stromu a tvářil se vyděšeně. Konečně mu došlo, co všechno se tady stalo. Někdo mi tu ale chyběl.
"Kde je Cameron?"

Cameron zápasil s Vasilem. Adrian zatím položil Elle na zem a šel mu na pomoc. Vasilovi v tu chvíli došlo, že dva sám nezvládne. Proto si vyndal pistoli. Adrian vytvořil kolem sebe ohnivou bariéru a Cameron se stáhl dozadu. Jenže se otočil k nepříteli zády. Toho Vasil využil. Než Adrian stihl zvednout bariéru i kolem Camerona, Vasil vystřelil. Snažila jsem se Cama odstrčit z dostřelu, ale nebyla jsem dost rychlá. Cameron klesl k zemi a Adrian teprve v tu chvíli dokončil ochrannou bariéru. Aria se vydala za Dimitrijem, který tě někam nesl. Kývla jsem na Adriana, aby šel s ní a sama jsem se postavila proti Vasilovi. Ten byl značně pošramocený z boje s Cameronem, takže stačilo jen pár dobrých chvatů, abych ho omráčila. Jenže moje sebeovládání jaksi zmizelo a já měla strašnou chuť toho mizeru zabít a pomstít tak Camerona. Zvedla jsem jeho pistoli a vyprázdnila do něj celý zásobník. Byla jsem asi v transu, protože jsem Camerona jen odtáhla na stranu a vydala se taky za tebou. Přišla jsem zrovna ve chvíli, kdy Adrian zápasil s Dimitrijem a Aria se tě snažila probudit. Adrian to prohrával na celé čáře, ale ještě měl dost síly, aby mi pokynul o pomoc. Na nic jsem nečekala a praštila Dimitrije. Ten k mému překvapení zavrávoral. Pravděpodobně byl už také unavený a nejspíš i zoufalý, protože v tuhle chvíli to začal prohrávat on. A ne jen ten souboj.

Věděli jsme, že ho nesmíme zabít, ale bylo to obtížné. Adrian nemohl využít svoji magii, jelikož oheň je velmi obtížné ovládat. Proto se spoléhal na svoje ruce. Já jsem na tom nebyla dobře, ale věděla jsem, že pokud Dimitrij vyhraje, ztratili bychom tě navždy. Nebo by nás zabil. Snažila jsem se odstrčit Adriana, který se mi trochu motal v cestě. Toho Dimitrij využil a pořádně ho praštil. Adrian to ale kupodivu ustál a po menší chvilce jsme Dimitrije dostali na lopatky. Ležel na zemi, obličej od krve a mrazivě se usmíval.
"Nataša bude stejně moje." Zasmál se a já pocítila mrazivý chlad na zádech. I přesto že prohrál jsem jeho slova brala vážně. Pak nás Aria upozornila na jednu maličkost. Ve vedlejší místnosti objevila několik trhavin spolu s časovačem. Do výbuchu zbývalo jen pár minut. A nikdo z nás neměl zkušenosti s výbušninami, takže naší jedinou šancí byl útěk. Dimitrij se znova zasmál. "Vyřiď Taše, že na ni počkám v pekle." Pak se zvedl a odešel opačným směrem než byl východ. Nechali jsme ho jít. Přece jen si to zasloužil. A kdyby ho zavřeli do vězení, bylo by to možná ještě horší.
Aria mi pomohla tě nést a Adrian se vrátil pro Camerona. Cestou jsme ještě vyzvedli Alexe.
Z budovy jsme vyšli jen pár vteřin před výbuchem. Camerona jsme položili na zadní sedačky a tebe posadili sem.

Jakmile Elle skončila s vyprávěním uvědomila jsem si, že pláču. Jakmile jsem se trochu uklidnila, pomohla mi zvednout se ze země. Pomalu jsem došla k autu a Adrian s Ariou se uhnuli. Cameron vypadal hodně bídně.
"Doktoři by tu měli být do 15-ti minut." Aria mi opatrně položila ruku na rameno.
"Udělali jsme mu provizorní ošetření, ale s tou kulkou nic nenaděláme. Obávám se, že ochrne." Cameron měl zavřené oči, ale všem bylo jasné, že nespí. Navíc sebou škubnul, když mi Adrian pověděl tuhle zlou zprávu. Sedla jsem si na místo spolujezdce a znova se rozbrečela. Všechno to na mě dolehlo. Smrt Dominika, Cameronovo zranění a dokonce i smrt Dimitrije. Ano, ublížil mi, ale já ho milovala. Možná, že kdyby měl předtím více času, šla bych s ním dobrovolně a tohle by se vůbec nestalo. Ale zato bych lépe nepoznala Ariu a Adriana a královský dvůr, který se teď stane mým domovem. Pokud budu po téhle akci schopná vůbec něco dělat. A pokud mě hlavní ústředí nepošle na Sibiř do nápravného centra. Tam posílají ztracené případy a snaží se jim navrátit chuť k životu. Nikdy jsem neslyšela, že by se odsuď někdo vrátil. Všichni totiž tu jejich proceduru nezvládli a spáchali sebevraždu.

Když dorazili doktoři a vyšetřovatelé, dozvěděla jsem se o Dimitrijovo záložním plánu.
"Natašo Slezsky, jste dočasně zatknuta a budete podrobena lékařské prohlídce." Stála jsem naproti Hansovi Schoenbergovi a koukala na něj jako kdyby to byl mimozemšťan. Nic jsem nechápala.
"Za co chcete zatknout Tašu? Vždyť nic neprovedla." Elle si stoupla přede mě a div nevycenila zuby. Jo, když se naštveme, jsme spíše podobní zvířatům než lidem.
"Zatím to není potvrzené, ale Nataša Slezsky má pochybný původ. Pokud to prohlídka prokáže, bude odvezena do Tarasova a zkoumána." Už ten pochybný původ mě tak trochu vyděsil, ale Tarasov?
Tarasov je pro lidi známé jako Aréna 51. Zde se zkoumají různé technologie a biologie našich nepřátel. Zkoumalo se tam například rozmnožování našeho druhu s člověkem. Jenže i přes několik pokusů naše Upírka nemohla otěhotnět. Zkoušelo se to tedy i naopak, ale ani lidská žena neotěhotněla. Usoudilo se tedy, že se Upír s člověkem nemůže rozmnožovat. Ale zajímal mě můj pochybný původ.
"Jak to myslíte, že mám pochybný původ? A jak jste vůbec na takovou blbost přišli?" Byla jsem značně vytočená, takže jsem nepřemýšlela nad tím, co řeknu. Ale Hansovi můj slovník evidentně nevadil.
"Dostali jsme na ústředí zprávu, že Váš původ není opodstatněný a že jste poloupír. Ke zprávě byly přiloženy dokumenty, které to potvrdili." Stála jsem tam a přemýšlela nad tím, jestli mu mám vrazit hned nebo až mi to pořádně vysvětlí. Pokud tedy vůbec mi bude něco vysvětlovat. Aria si stoupla vedle mě a položila mi ruku na rameno.
"Nevím, o co tu přesně jde, ale pokud nemáte přímé důkazy v ruce nemáte právo jí zatýkat." Ano, diplomacie je další způsob, jak se dozvědět něco víc, ale k té mám bohužel daleko.
"Princezno Ario, je mi líto, ale dokumenty, které jsme dostali, nám nutí k bezpečnostnímu opatření. Slečna Slezsky je totiž podle všeho Poloupírka."

Dlouhou dobu bylo ticho. Koukala jsem na Hanse a v duchu se nutila ke klidu. Určitě to je nějaké nedorozumění. Omyl. Výmysl. Blbost. Můj tep se viditelně zrychlil. Pokud je na tom něco pravdy, pak...
"To není možné. To... určitě jste se spletli. Vždyť moji rodiče byly oba strážci. Upíři. Jak bych tedy potom mohla být Poloupír?"
"Znal jsem Světlanu a Michaila Slezsky. Byly to skvělí strážci. S Michailem jsem chodil na stejnou školu. Je mi to líto." V Hansově hlase byl slyšet smutek. Ten ale náhle vystřídalo podezření.
"Vlastně si nepamatuji, že by se Michail chlubil tím, že bude mít dítě. A na Světlaně nebylo znát, že je těhotná. Na dovolenou odešla až v době, kdy jsi se narodila." Bylo to jako kdyby mě bodli nožem přímo do srdce. Zavrávorala jsem. Aria mě podepřela, abych neztratila rovnováhu. Hans vzal mezitím pouta od jednoho strážce a nasadil mi je na ruce. Teprve když se na něj Aria obořila jsem pocítila jejich skutečnou váhu. A málem mě to znovu stáhlo k zemi. Hans se na mě ani nepodíval.
"To je jen pro jistotu."

Seděla jsem v autě v doprovodu tří strážců, když mě přišel navštívit Adrian. Cigaretou máchal kolem sebe jako tonoucí, povznesený úsměv. Celkově působil jako nevychovaný spratek. A když se ho strážci zeptali, kam jde, moje úvahy se potvrdili.
"No přece za Tašou. Musím s ní o samotě mluvit."
Strážci se na sebe podívali a poté odešli. "Máte 5 minut." Adrian se povznešeně usmál a dlouze potáhl z cigarety.
"Adriane, nech toho. Je milé, že ses na mě přišel podívat, ale nemá to cenu. Jen mi tím ubližuješ." Adrian znova potáhl z cigarety, zaklonil hlavu a vyfoukl kouř.
"Mýlíš se, Tašo. Ty toužíš po mé pozornosti." Samolibě se usmál. Pak jeho obličej zvážněl. "Neboj se. Až zvolí Ariu jako naší královnu budeš znova volná." Byl to dobrý nápad, až na jednu věc.
"Co když Ariu nezvolí?"
Adrianovi zablýskalo v očích. "V tom případě už děláme na záložním plánu." Ani nemusel říkat, co tím záložním plánem myslí.
"Takže budu uprchlík." Bylo to konstatování, ale Adrian i přesto kývl.
"Získali bychom tím nějaký čas. Aria by mohla nějak obejít královskou radu a ty by jsi vegetila na nějakém boha zapomenutém místě v luxusní vile s vířivkou. Byla bys ušetřena toho jejich zkoumání." Tomu jsem nemohla nic vytknout. Snad jen, aby na tenhle plán raději nedošlo.
Pak přišel Hans a naše konverzace byla přerušena.
"Je čas."
Víc ani říkat nemusel. Adrian mě objal kolem ramen. "Neboj. Do korunovace jsi zpátky." Poté přišla i Aria a Elle. Také mě objali.
"Ani se tam nezabydluj. Zítra proběhne volba panovníka a hned potom pro tebe Elle s Adrianem dojedou." Dojímal mě jejich zápal osvobodit mě. Vždyť se před necelou hodinou dozvěděli, že jsem poloupír, proboha. Já ostatně taky.

Aréna 51 vypadala jako nějaká vojenská základna. Museli jsme projet přes několik kontrol, než jsme se dostali k hlavní části.
Vevnitř to vypadalo mnohem civilněji. Spíš jako na škole. Jedna velká chodba a z ní vedly dveře do různých oddělení. Prošli jsme kolem bufetu, jídelny, tělocvičny až jsme se dostali k ubikacím. Ty jsme taky prošli bez zastavení. Nakonec jsme se dostali k celám. Super! problesklo mi hlavou. To jsem rovnou mohla někoho zabít.
Moje cela byla až úplně na konci chodby. Nikdy jsem ve vězení nebyla, takže to nemůžu dobře posoudit, ale cela nevypadala zase tak hrozně. Postel, umyvadlo, stůl, židle, polička. Stůl s židlí a postelí sice zabíral většinu místa, ale pořád se tu ještě dalo chodit. Posadila jsem se na postel a sledovala svoje věznitele. Jeden si přitáhl židli naproti mě. Nepříjemně mi přeběhl mráz po zádech. Ať teď přijde cokoliv, nebude se mi to líbit.
"Teď si promluvíme o vašem programu na nadcházející dny a poté o vaší rodině." Začala jsem se modlit.

Seděla jsem v bufetu a pila horkou čokoládu. To jediné mě v tuhle chvíli dokázalo udržet na místě. Před pár hodinami mi oznámili, že královnou se stala Aria a že ruší jejich pokusy. Jinak řečeno - jsem volná. Věděla jsem, že zvolí Ariu. Ale přesto jsem byla překvapená. Jenže pak mi strážci donesli dopis.
Lokla jsem si čokolády a znovu si dopis přečetla.

Milovaná Natašo,

ani nevíš jak jsem rád, že tvůj pobyt v Aréně 51 končí. Věř, že jsem záložní plán nechtěl použít. Ale tys mi nedala jinou možnost. Vždy jsem to s tebou myslel dobře a nechtěl jsem, aby jsi na tomhle světě byla sama. Proto jsem doufal, že po nějaké době se nám podaří poloupírů stvořit víc. Ale to je v tuhle chvíli už jedno.
Určitě tě zajímá, kdo byly ve skutečnosti tví rodiče. Tvoje matka byla Upírka, která se živila prostitucí a tvůj otec byl člověk. Byl bezdomovec. Tihle dva byly na pokusy vybráni záměrně - ani v jednom světě nikomu nechyběli. Zezačátku spolu nemohli vydržet v jedné místnosti, ale nakonec se spolu spustili. A jejich vzájemná přitažlivost byla jako elektrický výboj. Proto také byly radostí bez sebe, když Lindsay zjistila, že je těhotná. Adam se o ni pěkně staral, ale když došlo na porod, nemohl pro svou milou nic udělat. Během porodu se objevili nějaké komplikace a Lindsay zemřela. Adam se málem zhroutil, ale aspoň měl tebe. Jenže týden po tvém narození se o tomto pokusu dozvěděla královna a ty jsi musela zemřít. Adam tě tedy předal jediným "lidem", kterým důvěřoval - Světlaně a Michailovi. Ti tam tenkrát pracovali a s tvými rodiči byli něco jako přátelé. Ještě ten den byl zabit. Světlana s Michailem tě tedy přijali za svou. Dál to znáš.
Jistě chápeš, že od teď to mezi námi nebude takové jako předtím. Jelikož se mnou odmítáš být, zbývá mi jediné řešení - musím tě zabít. Budu tě pečlivě sledovat a čekat, až uděláš nějakou chybu.

Tvůj milovaný D.

PS: Doufám, že se nevzdáš tak snadno.

O očí se mi znovu nahrnuli slzy, ale nemilosrdně jsem je potlačila.
"Tašo, jsi v pořádku?" Otevřela jsem oči a zahlédla Elle, která stála naproti stolu a usmívala se. Adrian stál opřený o sloup a na rtech mu hrál šibalský úsměv.
"Neříkal jsem ti, že před korunovací jsi zpátky?" Taky jsem se usmála. Rychle jsem dopila zbytek čokolády a kelímek hodila do koše.
"Pojeďme odsud." Elle mě objala a Adrian se odlepil od sloupu.
"Vím, že jste se dlouho neviděli, ale musíme jet. Jinak mě Aria zabije." Když jsem se na Adriana nechápavě podívala, promluvila Elle.
"Aria přikázala, že pokud nebudeš na její korunovaci, někdo si to ošklivě odskáče. Potom se podívala na Adriana a usmála se. Adrian hned típl cigaretu a táhl mě k autu." Zasmála jsem se, když Adrian protočil panenky a také mě objal.
"Tak pojďme. Nerad bych byl zabit svou vlastní sestrou."

V autě mi Elle popisovala volbu panovníka.
"Každý nominovaný zástupce rodiny muset pronést řeč, při které měl představit plány, které chce během vlády provést. Jakmile přišla na řadu Aria, celý sál ztichl. Všichni čekali, co řekne. Zvěsti o tom, že jsi poloupírka se po dvoře roznesli opravdu rychle a každý byl tedy zvědavý na princezninu reakci. Když během své nádherné a dojemné řeči řekla, že nechce, aby jsi byla testovaná, v sále to zašumělo. Vysvětlila tedy, že pokud bychom tě zkoumali, mohlo by to mít špatný vliv na tvé zdraví a nakonec bychom o tebe mohli přijít. Proto by jsi měla zůstat normálně mezi námi a doufat, že jednoho dne budeš mít děti. Po této větě se většina sálu vedla a nadšeně tleskala. V podstatě to byl konec jejího proslovu a potom nastala samotná volba. Rada mě vybrat 3 kandidáty, kteří postoupí dál. Vybrali Ariu, Alexandru a Daniela. Poté měli hlasovat královské rodiny. Alexandru a Daniela volili pouze jejich rodiny. Zbývajících deset volilo Ariu. Takže jednoznačně vyhrála.
Na řadě byl tedy děkovací projev na kterém Aria oznámila, že budeš okamžitě propuštěna a že doufá, že se objevíš na její korunovaci. Pak začala oslava na které nás Aria poslala pro tebe."
Adrian na mě mrkl do zadního zrcátka a pak se znovu věnoval řízení.

Adrian zastavil těsně před palácem a já s Elle jsme rychle vystoupili. Do korunovace zbývalo jen asi 20 minut a mi jsme se museli ještě převléct. Elle mě zvala do mého nového pokoje, kde na posteli leželi naše šaty. Rychle jsme se převlékli a Elle se vrhla na moje vlasy. Já se mezitím nalíčila a pak jsme si vyměnili role. Adrian čekal před dveřmi.
Byla to opravdová honička, ale do kostela jsme přesto přišli později. Kněz zrovna nasazoval Arii na hlavu korunu, když jsme otevřeli dveře. Všichni se hned podívali naším směrem. Arii se na tváři rozlil veliký úsměv a bylo vidět, jak by mě nejraději šla obejmout, přesto pokynula, aby se pokračovalo v korunovaci.
Stoupli jsme si tedy do první řady a vše potichu sledovali. Několik zvědavců mě stále sledovalo, ale já je nebrala na vědomí. Zaujalo mě totiž něco jiného. Adrian a Elle se drželi za ruce. Že by se nám tu rýsoval nový vztah? Cameron byl na druhém konci řady. Málem jsem si ho nevšimla.
Cam seděl na kolečkovém křesle a na všechny se usmíval. Studovala jsem jeho obličej. Nebyl to upřímný úsměv, ale kdo by se na jeho místě chtěl od srdce smát. Potřebuje čas.
Znovu jsem se podívala na Ariu, která právě skládala slib. Mrkla jsem na ní.

Můj život se razantně změnil, ale já ho přijímám. Minulost hodím za hlavu a budu se věnovat svému novému poslání - ochraně královny Arii. A přípravě na konečný boj s Dimitrijem. Protože ani jeden z nás se nehodlá vzdát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 Elisa Elisa | Web | 22. prosince 2011 v 19:16 | Reagovat
2 Elisa Elisa | Web | 22. prosince 2011 v 19:16 | Reagovat
4 andy andy | 27. prosince 2011 v 2:40 | Reagovat
8 Petra Petra | 30. ledna 2013 v 23:08 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama