13. kapitola - Skladiště

16. listopadu 2011 v 16:04 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Tady je další kapitola. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale když už jsem měla skoro dopsanou kapitolu, tak mi klekl počítač a moje neuložená kapitola zmizela. Takže jsem musela od začátku.
Přeji příjemné počtení

Natasha Bedlife




13. kapitola

Před námi bylo hned několik chodeb. Vyndala jsem z kapsy mapu.
"Tady nic takového není. Je možné, že to tu udělali nedávno. Aby zmátli nepřítele, kdyby se sem dostal." Adrian si povzdechl.
"Asi bychom po nich žádali hodně, kdybych chtěl současnou mapu tohoto prostoru, co?" Otočila jsem se k němu.
"Vzhledem k tomu, že naše mapa je několik let stará a tudíž nepoužitelná, budeme se muset rozdělit.
Máme tu čtyři vchody, takže pokud chceme prozkoumat úplně všechny, museli bychom se rozdělit po jednotlivcích. Ale protože vás dva," hodila jsem významný pohled na Ariu a Adriana, "nemůžeme nechat o samotě, rozdělíme se do dvojic. Sice prozkoumáme jen padesát procent prostoru, ale aspoň neohrozíme vaše životy." Kývla jsem na Camerona. "Takže já a Aria půjdeme tím vchodem více vlevo a ty Came s Adrianem tím úplně vpravo. Kdyby něco, můžeme se spojit přes vysílačku." Pak jsme s CAmeronem odešli stranou a potichu si sdělili heslo, kterým si dáme vědět, že dotyčná skupina je v nebezpečí nebo byla odhalena. Pak jsme se rozdělili.
Šla jsem potichu vedle Arii a neustále se rozhlížela. Co kdyby nás někdo překvapil. Byla to sice malá šance, jelikož chodba měla pouze dva vchody - tím, kterým jsme vešli a ten, ke kterému jsme se evidentně blížili. Z dálky jsme totiž zaslechli hudbu a radostný falešný zpěv. Pravděpodobně měl někdo narozeninovou oslavu, protože písničku Happy Birthday To You zná úplně každý. A když jsme došli ke dveřím, na kterých bylo napsáno Ubikace, pochopili jsme, že tahle chodba byla špatná. Vraceli jsme se tedy zpátky a já se spojila vysílačkou s Cameronem.
"Vracíme se zpátky. Tahle chodba vedla k ubikacím, takže půjdeme tou úplně vlevo." Aria si povzdechla. Stejně jako mě jí štvalo, že tahle chodba nebyla správná.
"Dobře, my zatím na nic nenarazili, ale taky to vypadá špatně. Počkej, něco slyšíme." V tu chvíli začala vysílačka vypadávat. Dostali se do hluché části, kde vysílačky nefungují.
"Came, co slyšíte?" Pokusila jsem se s nimi spojit.
"Něco... dveře... správně..." Pak už byl slyšet pouze šum a nakonec vysílačka vypadla úplně. Na nic jsme nečekali a rozběhli se. Byli jsme teprve v polovině cesty zpátky naší chodbou, takže jsme museli hodně chvátnout. Doběhli jsme do místnosti, kde jsme se rozdělili a vydali se chodbou, kterou šel Adrian s Cameronem. Bohužel mi po chvilce zhasla baterka.
"Kruci. A náhradní má Cam." Aria na nic nečekala a využila svých schopností. Přede mnou se objevila menší ohnivá koule. Usmála jsem se na Ariu a vyrazila. Koule, jako bych ji vyvolala já, se pohybovala přesně podle mě. Když jsem zrychlila, zrychlila taky. Když jsem prudce zastavila, zastavila taky. Doběhli jsme k místu, kde se chodba lámala. Zastavili jsme a já pokynula Arii, aby tu kouli odvolala. V tuhle chvíli by nás mohla prozradit.
Přitiskla jsem se ke zdi a pokynula Arii, aby udělala to samé. Zostřila jsem svoje smysly a poslouchala veškeré zvuky, které šli z druhé strany chodby.
"Tady je zatím klid. Dostali jste z těch dvou něco kloudného?... Aha... A co ta holka? Třeba by něco řekli, kdyby viděli, jak si s ní Michael užije... Před chvíli jsem s ním mluvil. Během pár hodin by tu měl být. Do té doby jí musíme najít... Chcete skončit pod drnem?... Tak dělejte." Aria si musela dát ruku na ústa, aby nevykřikla. Já na tom nebyla o moc lépe. I když jsem to tak trochu čekala. Znovu jsem si v hlavě přehrála jeho slova. A pak mi to došlo. Naklonila jsem se k Arii.
"Teď použiješ tu ohnivou kouli. Potřebuji, aby jsi ho tím rozptýlila a já ho pak dorazím. Musíme postupovat rychle. Máme málo času." Aria kývla. Vedle mě se objevila ohnivá koule a letěla k vojákovi. Ten silně zaklel. Vyrazila jsem tedy taky a střetla jsem se s vojákem tváří tvář. Ten zvedl pistoli a vystřelil. To byl podraz jako Brno. Věděla jsem, že se nevyhnu a tak jsem čekala, kdy mi kulka proletí hrudníkem. Najednou se ale přede mnou objevila další ohnivá koule a kulku pohltila. Vydechla jsem a běžela k němu. Ten na mě dál střílel, ale koule zmařila všechny jeho pokusy.
Doběhla jsem k němu, vyrazila mu pistoli z ruky a praštila ho. Pak jsem ho chytla pod krkem a mrazivě zašeptala.
"Kde jsou?" Voják asi nebyl takový hrdina, za kterého se vydával. Otřásl se a pak mi pošeptal cestu. Omráčila jsem ho a udiveně se podívala na Ariu. A uviděla jsem to, z čeho měl takový strach. Za mnou totiž stála moje kopie. Ale ne obyčejná. Vypadala úplně stejně jako já, ale kolem sebe měla ohnivý štít. Došlo mi, že to je práce Arii, ale i tak mě to překvapilo.
"Tak tomu říkám něco. Děkuji, že jsi mě zachránila před smrtí." Aria se začervenala.
"Nemáš za co děkovat. Byla to jen maličkost." Pak jsme pokračovali v cestě, kterou mi voják sdělil. Jeho popis oblasti byl bezchybný. Za což jsem byla ostatně ráda, protože jsme se tím vyhnuli většině potížím, které by mohli následovat, pokud bychom na nějaké křižovatce chodeb odbočili špatně.

Naše cesta končila u odemčených dveří, ze kterých se ozývali opravdu silné nadávky. Při jedné opravdu peprné nadávce se Aria začervenala. Podle hlasu jsem nepoznala, kdo z těch dvou ji vypustil z úst, ale vojákovo odpověď byla více než jasná. Stála jsem u dveří a poslouchala hlasy uvnitř. Když nebudu počítat Adriana s Cameronem, jsou tam ještě dva vojáci. Ale může jich tam být i klidně víc. Musela jsem se rozhodnout rychle, protože představa, že Vasil se tu každou chvíli objeví, mě moc netěšila. Kývla jsem na Ariu a ta z jedné velké ohnivé koule zase vytvořila moji kopii.
Počkala jsem, až se voják zase vyjádří a pak vpochodovala dovnitř. V půlce kroku mě ale zastavil hlas jednoho vojáka.
"Pane?! Jste tu brzo. Michael říkal…" Zhluboka jsem se nadechla, jakmile jsem zaslechla hlas jejich velitele. Viděla jsem rudě.
"Je mi jedno, co Michael říkal. Najděte Tašu a princeznu Ariu. A to rychle. Nebo vás předhodím Vampýrským úřadům." Aria se oklepala, ale já už byla napůl v místnosti. Musela jsem tedy pokračovat v plánu a doufat, že se Aria brzy vzpamatuje. Vstoupila jsem dovnitř a všechny pohledy se stočili ke mně. Přesně jak jsem doufala, ucítila jsem za sebou teplo spojené s pohybem mojí kopie. Vojáci se pokřižovali, ale Dimitrij ani nemrkl okem.
"Jsem moc rád, že jsi mě poctila svou návštěvou, Tašo, princezno Ario." Ta jemně vykřikla, tak jsem se otočila a uviděla jí. Za ní stál jiný voják a mířil jí zbraní na spánky. Moje kopie v klidu stála vedle mě. Natočila jsem se k ní a čekala, dokud se na mě taky nepodívala. Připadala jsem si jako blázen, když jsem jí šeptem požádala, aby ochránila Ariu. Dimitrij se zasmál.
"Tašo, je to jen Siréna - ohnivá kopie. Poslouchá pouze toho, kdo jí vyvolá. A Aria má momentálně jiné starosti." Vykročil ke mně. Kopie stála a sledovala ho prázdnýma očima ve kterých se najednou objevil plamínek štěstí. V tu chvíli mi došlo, že Aria vyvolala kouzlo mnohem starší a nebezpečnější, než si člověk dokáže představit. Dimitrij došel až ke mně. Nevím, o co se pokoušel, ale jakmile ke mně zvedl svoji ruku, Siréna se objevila těsně přede mnou. Dimitrij couvl. V tom Siréna promluvila.
"Neopovažuj se mě nazývat Sirénou. Já jsem Kleopatra - kouzlo ještě starší než je samo lidstvo. Mám svůj vlastní rozum a neposlouchám nikoho. V rodině McCool je jen málo Vampýrů, kteří by mě dokázali vyvolat. Princezna Aria to dokázala po několika neúspěšných generací. A mým přáním je opatrovat ji i její přátele." Dimitrij se zamračil. Došla jsem ke Camovi a Adrianovi a osvobodila je z pout. Náš plán byl překažen, ale třeba to ještě můžeme zvrátit v náš prospěch. Kleopatra se mezitím otočila na vojáka, který držel v šachu Ariu. Pohledem na pár sekund zavadila o jeho zbraň v ruce. Ta náhle zrudla a voják ji vyděšeně pustil. Přitom mával rukou a nadával bolestí. Kleopatra tu zbraň totiž rozžhavila. Aria odskočila od vojáka a vrhla se Adrianovi do náručí. Za Dimitrijem se objevil Vasil a pistolí mířil na silně pochroumaného Dominika. Ani ve snu mě nenapadlo, že by Dominik zradil, ale nečekala jsem, že se za spravedlnost bude takhle být. Vasil měl taky několik modřin a natržený ret.
"Dimitriji, pusť Dominika a já osobně se postarám, aby tě je zastřelili." Štvalo mě, že má výhodu. Ale netušila jsem, že je tak hloupý, aby ji zahodil.
"O tvou milost nestojím.To spíš ty budeš prosit o milost, až si s tebou budu užívat." Poslední větu smyslně zašeptal, takže nebylo pochyb o jeho úmyslech.
"Nech si zajít chuť. To dřív vstoupím do kláštera, než se mě ty znovu dotkneš." Dimitrij to evidentně rozčílilo, protože vytáhl svou vlastní zbraň a než jsem mu stihla zabránit, zastřelil Dominika. Ten za celou dobu vůbec nepromluvil, ale až když mi padl do náruče. Život z něj pomalu prchal spolu s krví. Přesto našel zbytky síly, aby mohl promluvit.
"Tašo."
"Ššš, nemluv." Přitiskla jsem mu ruku na ránu a stlačila. I přesto jsem věděla, že má jen pár minut. Možná ani to ne.
"Je mi to moc líto." Jeho tichý hlas mi zněl v uších jako výkřik a poslední vydechnutí mi vehnalo slzy do očí. Zvedla jsem se a jeho tělo položila Adrianovi do náruče. Nadávku, kterou jsem na Dimitrije vykřikla všechny přikovala na místě. Kleopatra ke mně došla a položila mi ruku na rameno. Kupodivu mě její dotyk nepálil, jak jsem čekala. Kleopatra se zamračila na Dimitrije. Pak místnost proťal blesk a mezi námi se vytvořila ohnivá stěna. Otočila se a vedla nás ven z místnosti.
"Vím, kde je ta dívka. Dovedu vás tam, ale pak už se budu muset vrátit."

Adrian nesl tělo Dominika a já s Cameronem jsme hlídali v zadu skupinky. Kleopatra nás vedla a dávala přitom pozor, abychom cestou nikoho nepotkali. Naklonila jsem se k Arii.
"Předtím jsi taky vyvolala Kleopatru, nebo to byla Siréna? Aria se na mě otočila a její unavený pohled mluvil za vše. Přesto odpověděla.
"Sice jsem chtěla vyvolat Sirénu, ale jakmile se objevila, věděla jsem, že je to Kleopatra. I když se zezačátku jako Siréna chovala." Kývla jsem a zadívala se znovu na Kleopatru. Napadla mě další otázka.
"Ale proč vypadá jako já?" Aria se zamračila, ale dopověď překvapivě přišla od Kleopatry.
"Mám mnoho tváří a podob. Když uživatel ohně vyvolá Sirénu, musí si k tomu představit i její vzhled. Siréna totiž slouží jako jednoduchá verze dvojnice. Kleopatra si může vybrat sama, jak bude vypadat. Ale protože jsem nechtěla hned prozradit, kdo jsem, přijala jsem tvůj vzhled, který mi princezna Aria nabízela." Na chvíli se odmlčela a prohlížela se v zrcátku, který vytáhla z kapsy.
"Tvůj vzhled se mi líbí, Natašo. Asi si ho nechám." Pak bylo zase ticho.
Došli jsme k místnosti s železnými dveřmi.
"Tady vás opustím. Vaše přítelkyně je za těmito dveřmi." Pak zvala od Adriana Dominikovo tělo.
"Zbytek je na vás. Tělo vašeho přítele vezmu do světa mrtvých. Je to pro něj pocta a odměna za jeho obětování. Sbohem, Natašo Slezsky. Věřím, že brzy odhalíte všechna tajemství tvého života." Otočila se k Arii a poklonila se s takovou grácií, že by klidně mohla být šlechtična.
Věřím, že Vaše snaha nepřijde v niveč. Nashle, princezno Ario a klaním se vašim skvělým schopnostem." Pak zmizela a Dominikovo tělo s ní.
Došla jsem ke dveřím a pokusila se je otevřít. Bohužel jsem neměla klíč. Kleopatra nás sice dovedla k Elle, ale nám taky ty dveře otevřít. Cameron se najednou usmál a vyndal svazek klíčů.
"Kde jsi je vzal?" Cam nad mou otázkou jen pokrčil rameny. Odpověděl za něj Adrian.
"Vzal jsem je Alexovi předtím, než jsme ho zavřeli do toho tunelu." Došel ke dveřím a zkoušel jednotlivé klíče, dokud neobjevil ty správné. Zámek cvakl a já otevřela dveře.


Siréna - název kouzla, používá se při vytvoření dvojnice a dělá pouze to, co jí její uživatel určí
Kleopatra - název kouzla, má svou vlastní mysl, složité kouzlo, které uživatele silně vyčerpá
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 Elisa Elisa | Web | 16. listopadu 2011 v 22:12 | Reagovat

supeeeer :D skvelý nápad, tá Kleopatra :-D teším sa na pokračko

2 Tenebrae Tenebrae | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 14:59 | Reagovat

Ahoj!
Mám na svojom blogu súťaž o najhoršieho učiteľa/učiteľku. Bola by som rada, keby si sa prihlásila. Nemusíš sa báť. Môžeš vystupovať anonymne a meno učiteľa sa neuvádza. Odkaz na prihlášku je tu :
http://iamlunatic.blog.cz/1111/sutaz-o-najhorsieho-ucitela-ucitelku-prihlaska
P.S:prepáč za reklamu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama