9. kapitola - Dámská jízda

18. října 2011 v 16:40 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Další kapitola je zde. Jediné, co k ní můžu říct - ticho před bouří.



9. kapitola

Naštěstí se ani nestihla nadechnout, protože se u nás objevil Adrian. Málem jsem na sebe vyklopila sklenku. Aria ho zpražila přísným pohledem. Adrian se na oplátku zašklebil.
"Myslela jsem, že jsi zaneprázdněn nějakou jinou činností než abys nám dělal doprovod." Adrian do sebe kopl panáka a vlezl k nám.
"Bohužel Sabrina má momentálně nějakou poradu s radou, tudíž na cígo nemá čas. Tak jsem si řekl, že navštívím vás." Ještě chvíli se tu tak handrkovali, až jsem nakonec musela zasáhnout já. Adrian se tvářil klidně, ale držel sklenku tak silně, až mu zbělely klouby a hrozilo, že mu praskne v ruce. Aria se také tvářila klidně, ale křečovitý úsměv se pomalu měnil v úšklebek.
"Hej vy dva. Nechcete toho už nechat?" Otočila jsem se na Ariu. "Ano, Adrian narušil naše plány. Tak je trochu změníme. Přece se toho tolik nestane, ne?" Pak jsem se otočila na Adriana. "Když tolik chceš být s námi, určitě ti nebude vadit, když s námi půjdeš nakupovat. Potřebujeme někoho neutrálního. A večer se nám postaráš o zábavu. Souhlasíte?" Ariu sice naštvalo, že vynecháme nehty a masáž, ale nákupy jsou skvělá náhrada.
Takže jsme seděli ve vířivce a povídali si. Teda Aria mě zpovídala, já odpovídala a Adrian pil a pil. Občas se taky na něco zeptal, ale většinou měl přimhouřené oči a důkladně mě studoval. Když už takhle seděl dobrých dvacet minut, přestalo mě to bavit.
"Co proboha děláš? Studuješ moji kůži nebo co?" Jo, to jsem zapomněla zmínit. Oba dva mi "přikázali," abychom se k sobě chovali jako velcí kamarádi. Takže veškeré tituly šly stranou.
"Zkoumám tvoji auru." Aria se zamračila.
"Takhle opilý a dokážeš jí přesto vidět?" Zasmála jsem se. Ano, všichni Vampýři dokáží vidět auru. Dokonce i upíří jí dokáží vidět, ale musíme se hodně soustředit. Pro Vampýry to je jako dívat se na televizi. Z aury navíc dokáží i vyčíst schopnost, na kterou se dotyčný Vampýr specializuje. Nebo jeho pocity a povahu.
"Tak co jsi z ní vyčetl zajímavého?" Aria protočila oči a čekala, co mi Adrian řekne.
"No, tvoje aura má docela tmavou barvu. Nevím, co to znamená, ale nic zlého to snad nebude. Nejspíš máš v srdci smutek a zlo, které potřebuje pustit ven."
Nikdo nic neřekl. Adrian v klidu pil alkohol, Aria si urovnávala plavky a já se dívala na své ruce. Snažila jsem se zaměřit na svou auru, ale i díky malému množství alkoholu to je pro upíry téměř nemožné. Přesto jsem doufala, že se mi to povede.


Po našem zvláštním posezení ve vířivce jsme se šli přichystat na nákupy. Já si aspoň i vybalila, takže když Aria rozrazila
dveře, zrovna jsem byla v koupelně a vybalovala si svoji kosmetiku. Málem jsem upustila hřeben, jak jsem se lekla.
"Promiň, to jsem nechtěla. Jsi už připravená?" Protože se tvářila omluvně, neřešila jsem to, ale něco mi i přesto říkalo, že je zklamaná. Čekala snad, že mě tu s někým přistihne?
"V pohodě. Jo, už jsem hotová. Dokonce jsem si i začala vybalovat." Ukázala jsem směrem ke skříni, která byla s velké části prázdná. Jen pár triček a dvoje rifle.
"V tom případě je dobře, že jsi navrhla nákupy. Aspoň ti doplníme skříň. Takhle prázdná vypadá hrozně." Zamračila jsem se.
"Není prázdná. Jen je moc velká. A navíc jsem si všechno oblečení nebrala. To bys musela poslat tak tři letadla."
"Tak to aspoň vím na příště. Teď už pojď nebo Adrian vykouří celou krabičku cigaret už teď, a pak nás bude jenom otravovat." Na příště. To už budu strážkyně. Uniforma se stane mým nemódním doplňkem a nedílnou součástí. Ale pokud pojedeme mezi lidi, můžu mít civil. Ale šatičky to nebudou. Pod ty neschovám kůl a pistoli. Navíc budu u sebe mít neustále vysílačku.


"A já doufal, že jste si to nakonec rozmyslely. Ale tak což, když nákupy, tak pořádné. Vezmeme to od bot, přes oblečení a spodní prádlo až k těm vašim módním doplňkům. Já teda osobně upřednostňuji přírodní krásu a nahotu, ale to je pouze věc vkusu." Aria protočila oči. Za tu dobu, co jí znám, to dělá docela často.
Adrian se ke mně naklonil. "Ve spodním prádle jsem opravdový expert. Takže v mých rukou budeš královna." Zasmála jsem se. Adrian mi vysekl galantní poklonu. Někdo si za námi odkašlal. Otočila jsem se tím směrem a úsměv mi zamrzl na rtech. Dimitrij se netvářil zrovna pochvalně. Takže náš rozhovor slyšel.
"Princezno, Váš strážce musel akutně odjet, tak mě na tenhle týden přiřadili k Vám a po skončení Vámi pořádaného plesu do služby nastupuje slečna Slezsky." Při proslovu se tvářil neutrálně, jak se od strážce očekává. Přesto jsem věděla, že uvnitř zuří. Adrian si zapálil cigaretu a foukl kouř na Dimitrije.
"Tak co, soudruhu? Můžeme konečně vyrazit nebo budeme poslouchat pokyny, jak se máme chovat?" Dimitrij přivřel oči.
"Jak Vás sleduji, princi, přednáška by byla na místě. Ale jelikož bych tím zdržoval a narušil plány Vaší sestry, sejdeme se jindy."

Nákupy probíhali celkem v klidu. Dimitrij spolu s dalšími dvěma strážci se nás drželi jako klíšťata. Adrian skoro vůbec nekouřil, což jsem musela obdivovat. Zato mi byl pořád v patách. Neměla jsem šanci vybrat si oblečení podle sebe, protože než jsem si stačila vyzkoušet jedno tričko, Adrian mi mezitím jiných pět koupil. Musela jsem ale uznat, že měl dobrý vkus. A dokonce to i vypadalo, že odhadl moji velikost. Aria se tvářila spokojeně, ale Dimitrij mě trápil nejvíc. Něco v jeho výrazu mi říkalo, že se stane něco zlého. Navíc se staral pouze o Ariu a Adriana, já jako bych tam vůbec nebyla. Deprimovalo mě to, ale nemohla jsem s tím nic udělat.
"Usmívej se, Tašo. Máš celý život před sebou a přátele, kteří při tobě budou vždy stát." Zrovna jsme seděli v kavárně a Adrian mi položil ruku na rameno. Aria seděla naproti mě a usmívala se.
"Neděs se ničeho. Akorát budeš mít vrásky. Přece nechceš vypadat jako důchodkyně už v třiceti letech, ne?" Pokusila jsem se o úsměv.
"Bojím se budoucnosti. Co si na nás připravila. Taky se bojím o Elle. Je sice silná a má opravdu talent, ale nechci, aby se jí něco stalo. Vždy při mě stála. Je jako moje sestra. Pokud se jí něco stane, zabiju toho, kdo jí ublížil. A pak pravděpodobně vezmu život sobě." Aria i Adrian sebou při poslední větě trhli, ale nic neříkali. Chápali to. Za těch pár dní se mezi námi vytvořilo stejně silné přátelství, jako je mezi mnou a Elle.
Adrian nakonec promluvil. "Nedovolím, aby Elle někdo ublížil. Sice ona bude můj strážce a bude za mě nasazovat krk, ale já jí to mohu usnadnit. Milá sestřičko, doufám, že plánuješ zůstat na dvoře. Nerad bych se tam do konce svého života nudil."
Otočila jsem se ke stolu, kde seděli naši strážci. Dimitrij sledoval náš rozhovor s ledovým klidem. Jakmile se naše pohledy střetli, zvedl se a odešel. Nechápala jsem to. Ostatní strážci nic neříkali a dál sledovali Ariu a Adriana, kteří v klidu popíjeli čaj. Po necelých deseti minutách se ve dveřích objevil jiný strážce. Pomalu přešel k našemu stolu.
"Dobrý den. Přišel jsem vystřídat pana Ivanova. Udělalo se mu nevolno, tak zavolal na hlavní ústředí, aby sem poslali náhradu. Jmenuji se Jason Walker." Na veřejnosti jsme tituly neříkali. Ale bodyguardi byli běžná záležitost, takže o tom jsme mohli v klidu mluvit.
Aria i Adrian kývli a Jason si šel sednout k ostatním strážcům.

Naše nákupy pokračovali. Na řadě byli boty, doplňky a jak Adrian vesele připomněl, také spodní prádlo.
"Adriane, co takhle si jít zakouřit? My to tu bez tebe chvíli vydržíme." Arii pokus o zbavení se Adriana ale bohužel nevyšel. Tudíž jakmile jsme vešli do obchodu se spodním prádlem, Adrian byl ve svém živlu. Doslova.
"Jakou máš velikost podprsenky? Abych ti vybral správně." Protočila jsem oči. Opravdu je otravný. Když chce. Nakonec jsem mu ji prozradila. A v tu chvíli jsem toho litovala.
Adrian zmizel a já tudíž doufala, že to vzdal. Když se ale po pěti minutách vrátil s plnou náručí, měla jsem chuť ho zastřelit. Dal mi jen jednu na vyzkoušení a ostatní nesl k pokladně. Musím mu přičíst k dobru, že počkal, než potvrdím velikost. Ale stejně to bylo trapné. A když jsem se pak podívala do tašky, ruka mi samovolně sjela ke kůlu.
"Adriane, to jsi neudělal!" Podívala jsem se na něj co nejvýhružněji. Ale on se jenom usmál.
"Říkal jsem ti, že jsem v tomhle expert a že to máš nechat na mě. A přece by sis nekoupila jen část sady." To byl dobrý argument. Ale stejně.
"Příště mi to aspoň řekni." Povzdechla jsem si. Stejně s tím už nic nenadělám. Aria, která právě vyšla z kabinky a v ruce nesla taky pár kousků se zasmála.
"Aspoň že bratra děsí představa, že by vybíral oblečení své sestře. Tím pádem mě tohle nehrozí. Hlavně na to připrav Elle. Nedivila bych se totiž, kdyby ti za to prohnala srdce kůlem." Adrian se otřásl ale pak se zasmál spolu se mnou a Ariou.
Boty a doplňky jsme vzali pouze zběžně. Teda to jsem si myslela. Aria mě postavila k velkém zrcadlu a Adrian jí nosil různé doplňky. Šátky, naušnice, náramky, řetízky, hodinky. Bylo toho hodně.

Nakonec jsem byla ráda, že mě propustili. Domluvili jsme se, že ještě zajedeme nakoupit nějaké věci na naše večerní řádění a pak vyrazíme zpátky.
Zastavili jsme se v normálním obchodě a nakoupili balónky, nějaké chipsy, pití a taky pár laků na nehty.

Byli jsme na cestě na dvůr, když jednomu ze strážců zazvonil mobil. Poslouchal a jeho výraz už nebyl kamenný. Byl zděšený. Po pár sekundách hovor ukončil. Kývl na druhého strážce, který řídil a ten odbočil na vedlejší cestu a zastavil.
"Co se stalo?" Můj vnitřní hlas mi napovídal, že ať už se stalo cokoliv, změní to naše životy. Bohužel měl pravdu.
"Mám velmi špatnou zprávu." Bylo na něm vidět, že ho stojí značné úsilí nám to říct. "Jde o královnu." Adrian to napětí už nevydržel.
"Co se stalo sestře? Mluv!" Strážce se zhluboka nadechl a pak nám oznámil tu nejhorší věc na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 Hayley Hayley | E-mail | Web | 18. října 2011 v 22:13 | Reagovat
2 Elisa Elisa | Web | 20. října 2011 v 16:16 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama