8. kapitola - Jsem tvůj přítel

11. října 2011 v 17:22 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Jistě jste si všimli, že se čas mezi jednotlivými kapitolami postupně prodlužuje. Bohužel se při škole nemohu dostatenčně věnovat psaní, chci vás upozornit, že na některé kapitoly se bude muset déle čekat. Budu se vás ale za to čekání snažit odměnit lepší kvalitou povídky a delšími kapitolami.




8. kapitola

Během snídaně jsem bedlivě pozorovala okolí. Adrenalin se odmítal vyplavit z mojí krve, takže jsem byla hodně aktivní. Elle právě dneska začala s maturitou a hlídala jednu naší spolužačku. Cameron seděl vedle mě a vůbec nemluvil. Oba dva jsme hráli Moiery. V levé ruce jsem měla schovaný teleskopický obušek a v botě měla zasunutý nůž. Cameron měl za opaskem od riflí Berettu M9 Marine a v botě taky nůž. Obvykle žáci s terénní zkouškou nepomáhají, ale jelikož se zvýšila ochrana, je nedostatek strážců. Tak jsme se nabídli. Teda Cameron se nabídl, já jsem to dostala rozkazem.
"Vyrážím. Dej mi 2 minuty, pak taky zaútoč." Kývla jsem na Camovo instrukce a dál jedla toust. Za mnou byl slyšet křik a rány, jak spolu Cam a Elle bojovali. Samara, tak se jmenovala Elly chráněnkyně, mezitím běžela pryč. Zvedla jsem se a když běžela kolem mě, podrazila jsem jí nohy. Samara dopadla tvrdě na zem a já jí zvedla za vlasy. Jelikož musí hrát Vampýra, v podstatě se nemůže bránit. Přiložila jsem jí ruku na ústa a táhla ke Camovi. Toho už ale mezitím Elle "zastřelila". Otočila se ke mně čelem a já zahlédla několik šrámů.
"Vzdej to, upíre. Odhoď zbraně, nebo jí zabiju." Samara pofňukávala. Role Vampýrky jí jde skvěle.
"Fajn. Jen jí neubližuj." Bylo mi jasné, že v tuhle chvíli musí dojít k boji. Vytáhla jsem Berettu, kterou jsem před snídaní přilepila pod stůl a zamířila na Elle. Ta očividně neukázala všechny trumfy, protože vytáhla nůž a hodila ho po mě. Zarazil se mi do ruky a já sykla. Elle v tu chvíli došlo, že porušila pravidla, přesto bojovala dál. Než jsem si ho stačila vytáhnout, doběhla ke mně a dala mi pěstí do obličeje. Odhodila jsem Samaru a úder vrátila. Elle zavrávorala, přesto vytáhla pistoli. Odmítala jsem se vzdát, tak jsem uhnula dřív, než by mě "stihla" poslat na onen svět. Zvedla jsem svoji Berettu ze země a vystřelila. Strefila jsem Elle do ruky, která v tu chvíli prováděla úhybný hmat. Ještě chvíli jsme po sobě stříleli, když mi došli náboje. Zaklela jsem a hodila Berettu po Elle. Ta se jí brilantně vyhnula a vystřelila. Tentokrát jsem se uhnout nestačila, protože mě ruka hodně bolela a Elle mě "zastřelila". Všichni začali tleskat. Ležela jsem na zemi a z ruky se řinula krev jako sviň. Elle ke mně doběhla a podala mi čistý kapesník. Rychle jsem ho přiložila na ránu a zvedla se. V jídelně byl jen jeden učitel a k tomu jsem se odmítala v tuhle chvíli přiblížit. Ivanov. Bohužel jsem neměla na výběr.
"Slečno Ramsey, výborná práce." Elle se nadechovala, že se omluví za ten nůž, ale Dimitrij ji předběhl. "S tím nožem si nedělejte žádné starosti. Ve skutečném světě se taky neřídíme při boji pravidly. Dojdu s Natašou na ošetřovnu a vy se mezitím se slečnou Laurensovou hlaste u pana Greena. Pane Woolsey, Váš boj byl také skvělý, ale nepřežil jste. Doufám, že se do své terénní zkoušky trochu zlepšíte." Cameron jenom kývl. Dimitrij mě tedy vzal za zdravou ruku a vedl na ošetřovnu.

Ta leží na druhé straně kampusu, takže jsme museli jít přes skoro celý pozemek.
"Bolí to hodně?" Podívala jsem se na Dimitrije, jestli tu otázku myslí vážně. Prohlížel si mou ruku se zájmem, tak jsem mu odpověděla.
"Trochu jo. Ale není to hrozné," odpověděla jsem po pravdě. Dimitrij mě najednou za ni chytil a přirazil ke stromu, kolem kterého jsme právě procházeli. Ohavně jsem zaklela.
"Trochu, jo? Jsi v obličeji úplně bílá. Raději tě odnesu. Protože buď se mi tu složíš nebo mi pozvracíš špičky bot. A já nechci ani jedno riskovat." Když o tom začal mluvit, opravdu se mi zvedl žaludek, ale nebylo to hrozné. Teda do té doby, dokud mě nezvedl do náruče.
Byla jsem ráda, že jsem stihla naklonit hlavu.
"Nečekala jsem, že se díky poraněné ruce dá zvracet." Dimitrij mi podal kapesník, abych si otřela pusu.
"Zvracet se dá z čehokoliv. Záleží, jak je na to dotyčná osoba zvyklá." Pomalu mě nesl a přitom se mi díval do očí. Poté se jeho pohled přesunul na moje tričko.
"Myslím, že by sis měla sundat tričko. Ať si ho od té krve nezašpiníš." Když jsem na něj vyvalila oči dodal, "je moc pěkné. Byla by ho škoda zničit." Přivřela jsem oči do úzkých štěrbinek.
"To nemyslíš vážně."
Jeho pohled byl zase vševidoucí. "Neuvidím nic, co bych ještě neviděl." Olízl si rty. Sledovala jsem ten pohyb a Dimitrij se potichu zasmál.
"Přece jste se na biologii učili o lidském těle, ne?" Zamračila jsem se a přemohla chuť dát mu facku. Oba dobře víme, jak to myslel.

Na ošetřovně jsem byla skoro hodinu.
Doktorka si moji ruku prohlížela s přivřenýma očima a nechtěla uvěřit tomu, že jsem byla zraněna při terénních zkouškách.
"Vždyť už je máš za sebou. Tak mi řekni pravdu." Dimitrij čekal na chodbě.
"To jo, ale dneska jsem byla zraněna jako zkoušející. Jsem strážkyně a jelikož je málo strážců, museli povolat mě. Ještě Cam se dobrovolně přihlásil, ten má ale jen pár škrábanců a monoklů. Nic, s čím by si neporadil." Doktorka chvíli přemýšlela a přitom mi ránu čistila. Sice to zase tolik vážné nebylo, ale kdyby se mi do rány dostala infekce, příjemné by to dvakrát nebylo.
"Já zapomněla. Teď už si tvou složku musím přesunout mezi strážce. Takže potom po tobě budu chtít 30 korun." Vyvalila jsem oči. Takže za tohle se ještě musí platit? Ts! Ještě že jsem to jako student měla zadarmo, jinak by si doktorka na těch poplatkách vydělala miliony. A to vše jen za mě, musím podotknout.
"Já vím, já vím. Mě osobně se to taky nelíbí, ale tohle je zákon. A ten se porušovat nesmí." Podívala jsem se na Dimitrije, který právě vešel. Ano, porušovat pravidla se nesmí. Dimitrij nic neříkal, ale bylo mi jasné, že vše pochopil.
"Hlavně ať teď tak čtrnáct dní nedělá nic obtížného. Nerada bych jí tu měla zpátky. Ne že by mi tvoje přítomnost vadila, Tašo, ale raději si s tebou zajdu na kafe než abych tě ošetřovala."
"Nebojte se doktorko, já se o ní postarám." Zasmála jsem se, jako by šlo o vtip. Dimitrij po mě hodil ublíženým pohledem. Takže on to myslel vážně?


Na chodbě mě pozdravil Jesse, další můj spolužák, který ale maturuje až příští rok.
"Ahoj Tašo, slyšel jsem, že jsi zmlátila Cama, protože tě pořád nabaluje." Zastavila jsem se v půlce kroku. Jesse byl děsnej kretén a rád všechny provokoval.
"Ne, jenom byl Moier na Elle terénní zkoušce. To ona ho tak zřídila." Jesse vyvalil oči. Jo, tohle nečekal.
"Páni. Elle má teda ránu. To bych do ní neřekl." Teď jsem pro změnu vyvalila oči já. Takhle se ještě nikdy nezachoval. Dimitrij zvedl jedno svoje boží obočí. V tu chvíli mi došlo, že ví, že mě Cam nabaluje. A Dimitrij se o mě nechce dělit. To je zlé.
"Tak asi půjdeme. Mám ještě spoustu věcí, co musím udělat. Tak čau, Jesse." Strčila jsem do Dimitrije. "Pojď, soudruhu."
Dimitrij se na mě podíval se zájmem. "Ano. Musíme vyřešit jednu velmi důležitou věc." Kývla jsem.

Cestou na pokoj jsem byla myšlenkami jinde. Dimitrij šel vedle mě a nad něčím přemýšlel. Poznala jsem to podle jedné vrásky na čele. To ticho bylo mučivé.
Zastavila jsem se před dveřmi do mého pokoje. Nechci riskovat, že by se neovládl.
"Děje se něco?" zeptal se a významně se zahleděl na moji ruku na klice.
"Mám jednu podmínku. Neuděláš nic neuváženého." Dimitrij se zasmál.
"Moje sladká Tašo, věř, že kdybych chtěl, cesta na pokoj by se značně protáhla. Neboj, dneska nekoušu." Zasmál se a zastrčil mi jeden pramen vlasů za ucho. Chvíli jsem nad tím uvažovala, ale nakonec jsem otevřela dveře. Sedla jsem si na křeslo a sledovala Dimitrije, který přecházel po pokoji a prohlížel si moje knihy. Povzdechla jsem si.
"Fajn. Tak jdeme na věc, ať už to mám za sebou." Až když se na mě Dimitrij otočil s plamínky v očích mi došlo, jak blbě to vyznělo.
"Víš, jak jsem to myslela. Chtěl jsi se mnou mluvit." Do posledního slova jsem dala důraz. Jen pro jistotu.
"Takže ty se scházíš s mladým Woolseym?" Přitom vzal do ruky mojí rozečtenou knihu a prohlížel si ji.
"Jo, jsme kamarádi. Nic víc!" Dimitrij si stále prohlížel knihu. Zvedla jsem se, došla k němu a vzala mu ji z ruky. "Ježiš Dimitriji, jsem mladá, pěkná a svobodná. Můžu se scházet s kým chci. Navíc, já Cameronovo city bohužel neopětuji." Dimitrij si mě zvědavě prohlídl.
"Máš pravdu. Jsi mladá, krásná a svobodná. A dobře víš, že Cameron není jediný, kdo o tebe má zájem. Nasťo, dovol mi být tvůj přítel." Chytil mě za ruce a naléhavě se mnou zatřásl. "V obou směrech. Chci být po tvém boku tak dlouho, jak jen to půjde." Odstrčila jsem jeho ruce a couvla.
"Já tě beru jako svého přítele. Ale jinak než ty. Pro mě jsi jen kamarád. Věř, že bych s tebou chtěla být, ale jako strážkyně mám své povinnosti. A ty máš své. Nemyslím, že je dobrý nápad, abychom byly spolu. Moc dobře to víš. Ty ani já nejsme tip, který by dělal klidnou práci. Oba musíme být v terénu. Vím, že tě výuka na škole ničí a proto ses rozhodl si trochu užít. Ale jakmile dostaneš příležitost jít do boje, neodmítneš. Nemůžeme být spolu. A teď prosím odejdi." Během mého proslovu, který mě ničil na kusy, mě Dimitrij měřil vražedným pohledem.
"Já jsem tvůj přítel!" Jeho hlas byl ledový.
"Jdi proboha." Můj hlas byl smutný, přesto jsem věděla, že dělám správnou věc. Ale bude to bolet. A hodně.
"Nikdy se tě nevzdám." To byla jeho poslední slova, protože pak odešel. Sedla jsem si na postel a do ruky vzala dopis od Arii. Její Aprílový ples se koná za necelý týden, tudíž je na čase si zabalit. Letadlo tady bude už zítra.

Následující den jsem šla k parkovišti. Včera večer jsem Dimitrijovi zanechala vzkaz, že je zván na ples. Doufala jsem, že ho buď nenašel nebo ho ředitelka nepustí.
Proto jsem byla velmi překvapená, když u auta, které mě mělo odvést na letiště stál a v ruce držel tašku s věcmi. Snažila jsem se zakrýt rozčarování nad touhle situací, přesto jsem si povzdechla. Celý týden vydržet v jeho společnosti. Aspoň, že pokoj budu mít svůj.
V soukromém letadle princezny Arii to vypadalo jako v pěti hvězdičkovém hotelu. Potahy byly z pravé bílé kůže, v zadní části byl bar (který mi Dimitrij zakázal navštívit) a dokonce i televize. Ihned jsem si zapnula Přátelé a okolní svět pustila z hlavy.

Zase jsem začala vnímat okolí až když jsme přistávali. Když jsme dosedli, málem jsem omdlela. Aria stála kousek od našeho letadla a vedle ní Adrian s cigárem v ruce. Ten ho snad používá jako módní doplněk. Cigareta totiž měla (pokud je to vůbec možné) stejnou barvu jako jeho košile a boty.
"Tašo, jsem moc ráda, že jste tady. Doufám, že cesta nebyla moc dlouhá a že nebyly žádné komplikace." Aria utekla svému strážci, který se snažil být doslova jejím stínem a skočila mi kolem krku. Adrian se usmál a potáhl z cigarety. Dimitrije zpražil tvrdým pohledem, ale dál to neřešil.
"Taky tě moc ráda vidím, Ario. Cesta uběhla docela rychle. V televizi dávali totiž Přátelé."
Aria se zasmála. "Jo, ty já taky zbožňuji. Doma mám všechny jejich díly. Můžeme dneska udělat dámskou jízdu. Začneme tím, že zajdeme do lázní, pak na masáž, nehty a pak si u mě v bytě uděláme kosmetiku. Budeme mít spoustu nezdravého jídla a pití. Co ty na to?" Koukala jsem na ní jako na blázna.
"Myslíš, že to všechno dneska stihneme? Nezapomeň, že si musím ještě vybalit věci a prohlídnout si pokoj, protože určitě bude lepší než ty, co máme v kampusu." Dimitrij po mě vrhl ublížený pohled. No, ne každému se pokoje v kampusu líbí. Adrian ke mě přišel a sklonil se pro kufr.
"Tak na to zapomeň. Sice jsem holka, ale nejsem neschopná a ten kufr není zase tak těžký." Adrian se zakabonil.
"Člověk se tu snaží a oni ho za to sprdnou. A pak se divíte, že gentlemani vymírají." Aria se zasmála a sestersky ho poplácala po rameni.
"Neboj. Ještě dostaneš příležitost pro dámy něco udělat." Tím náš rozhovor skončil, protože strážce, který hlídal Ariu si významně poklepal na hodinky.
Dimitrije ubytovali v sekci pro hosty, ale mě Aria vydupala byt hned vedle jejího. Koukala jsem na to jako blázen. Když jsem otevřela dveře, jen jsem zírala. Všechen nábytek byl laděn do černo-červené a stěny byly krémové. Aria stála uprostřed toho v zelené halence a černé sukni a tvářila se naprosto normálně. Vždyť ona je na něco takového zvyklá.
Tak, tak jsem si stihla vybalit a už mě táhla do lázní.

Nikdy jsem v žádných lázní nebyla, takže jsem neměla sebemenší ponětí, co mě čeká. Očekávala jsem, že tu bude tělo na tělo, ale tohle byly královské soukromé lázně, takže když nás uvítalo několik hostesek, málem jsem vzala nohy na ramena.
Každá hosteska se specializovala na něco jiného. Jedna na občerstvení, jedna na masáž, jedna na kosmetiku, jedna na nehty, jedna na koupání, prostě jsem zírala. První jsme tedy vlezly do vířivky a jedna hosteska nám přinesla sklenku se šampaňským. Byla to dlouhá sklenička s vyrytým znakem rodiny McCool. Šampaňské bylo růžové a vonělo po růžích. Ihned jsem ochutnala. Aria se mezitím rozhodla vyzvídat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 Hayley Hayley | 11. října 2011 v 19:25 | Reagovat

super kapitola :-D

2 faded-memories<---Lisa faded-memories<---Lisa | Web | 11. října 2011 v 19:52 | Reagovat

naozaj úžasná kapitola :-D a ten Dimitrij, no, som zvedavá, ako to pôjde ďalej :-)

3 Selené Selené | Web | 27. března 2012 v 9:57 | Reagovat

zatím jsem dočetla jsem, akapitolky jsou vynikajicí moc se omlouvám,že nedávám komentáře ke všem kapitolám,ale tak se začtu že musím rychle na další tak to apson odčinim tady..prozatím je to skvělá povídka...a VA mám ráda, takže tohle podbnosti se mi moc líbí:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama