7. kapitola - Teoretická část maturity

4. října 2011 v 16:27 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Doufám, že se bude líbit. Opravdu se omlouvám za ruský překlad, vím, že není bezchybnej. Snad mi to odpustíte.




7. kapitola

Ráno bylo všechno vzhůru nohama. Elle ještě spala, když jsem odcházela z pokoje do sborovny, kde se zkoušky konají. Chodby byly prázdné, spolužáci ještě spali. Škola začíná až za 45 minut, takže většina ještě spí nebo jde teprve na snídani. Já jsem byla tak nervózní, že jsem snídani raději vynechala. Pochybuji, že kdybych se tam pozvracela, udělalo by to na zkoušející skvělý dojem.
Zastavila jsem se přede dveřmi. Daniel šel zrovna po chodbě a mával na mě.
"Tašo. Tak jak se cítíš?" Pohladil mě po tváři a usmál se.
"Ale jde to. Však jsi to taky zažil. Snídani jsem vynechala."
Daniel se zasmál. "Když jsem já dělal maturitu, tak jsem na snídani šel. No, před poslední otázkou jsem to tam málem vyhodil." Tentokrát jsme se zasmáli oba. Přistoupila jsem k němu a objala ho.
"Neboj. Však ty to zvládneš. Kdyby náhodou, tak jsem v učebně číslo 54." Mrknul na mě a odešel. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do místnosti, kde mám poslední část maturity.
Všichni již byly na místě. Královna seděla u okna a po její levé straně moji trýznitelé neboli moji zkoušející. Hans Schoenberg seděl hned vedle královny a měřil si mě zkoumavým pohledem. Vzpomněla jsem si, že ředitelka říkala, že se s ním zná Daniel. Tak snad mi domluvil nějaké lehčí otázky. Nebo naopak.
"Slečno Slezsky, nebudeme plýtvat časem a tudíž rovnou přejdeme k otázkám, souhlasíte?" Kývla jsem. Chtěla jsem to mít už za sebou.

Z místnosti jsem odešla se skvělým pocitem. Na všechny otázky jsem odpovídala v klidu a každou situaci si vždy řádně promyslela. Přesto jsem z jejich pohledu nedokázala určit, jestli jsem prošla nebo ne. Královna ale své nadšení zamaskovat nedokázala. Podle toho jsem usoudila, že mám vyhráno. Aspoň z velké části.
Byl už čas oběda, tak jsem vyrazila do jídelny. Doufala jsem, že tam Elle bude, abychom mohly vše v tajnosti předčasně oslavit. Osud se mnou ale měl jiné plány. Jídelna byla prázdná, nikde nebylo vidět ani živáčka. Koukla jsem se pro jistotu na hodinky a opravdu. Bylo 12:30, tudíž jídelna by měla být doslova přeplněná. Vzpomněla jsem si na Danielova slova a vyrazila tedy do učebny 54.

"Překvapení!" V učebně, do které se vejde normálně jen 30 lidí, se jich teď mačkalo asi 80. Všichni to byli strážci, ale taky tu byla Elle a Cameron. Daniel se ke mně přes ty dva protlačil a se slzy v očích mě objal. V tu chvíli mi to došlo.
"Já jsem to udělala?" Moje zašeptání v tom hluku zaniklo, ale Daniel mě slyšel.
"Jo. A dokonce máš vyznamenání. Samé jedničky." Stála jsem tam a na všechny koukala. Maturita je za mnou, takže od července nastupuji do služby. Teď budu mít do konce roku volno, ale jelikož jsem sirotek, zůstávám tady na škole. Kousek ode mně stál Dimitrij a v očích měl takovou radost, že jsem tomu nemohla uvěřit. Pak jsem si vzpomněla na jeho včerejší rozhovor s Adrianem a odvrátila pohled. Tohle budeme muset někde v soukromí vyřešit. Elle mi skočila kolem krku a Cameron mi stiskl ruku. Jo, opravdu mě má rád. Možná, že za nějaký čas bych ho i mohla milovat. Je vtipný, milý, pěkný, rozumí mi, máme nějaké společné zájmy... ale přesto se mi v jeho přítomnosti nerozbuší srdce jako u Dimitrije.
"Tašo." Otočila jsem se za majitelem hlasu. Za mnou stál Alex Johnson. Jeho teploušský tón byl pryč. "Vidím, že jsi se stala strážkyní." Pak se ke mně blíže naklonil. "Eto ješje ne zakončjena. I tak kak vy sdijelali s diplomom srjedjej stala ljeguja dpje nas cjeljevoj. (Ještě to neskončilo. A tím, že jsi udělala maturitu jsi se pro nás stala snadnějším terčem). Hodně štěstí." Zlověstně se usmál a pak odešel. Díky tomu, že tu nikdo neumí Rusky, neví, co mi Alex říkal. A Dimitrij zrovna mluvil s Danielem.

Oslava netrvala dlouho. Snědlo se pár chlebíčků, všichni mi popřáli štěstí a několik jedinců se mě vyptávalo na Hanse. Jak se má. Jak vypadá. Co královna. Všem jsem odpovídala s nuceným úsměvem. Hodina H se pomalu blížila a já začínala být nervózní. Jak asi náš rozhovor dopadne? Bude mi lhát? Nebo mi řekne pravdu? Ani jsem si nevychutnala svůj úspěch a hned si musím hlídat život.
Nakonec jsem v místnosti zůstala sama s Dimitrijem. Přece jen, tohle byla jeho třída a na něm bylo, aby ji vyklidil a zamknul.
"Můžu s tebou na chvíli mluvit?"
Dimitrij se narovnal a vrhl po mě zkoumavý pohled.
"Já... chtěla bych si s tebou promluvit o tom včerejšku." Chvíli mě jen tiše propaloval pohledem.
"Takže jsi za tím stromem byla opravdu ty." Pak bylo zase ticho. Atmosféra v místnosti zhoustla a teplota klesla pod bod mrazu.
"To je všechno, co mi k tomu řekneš?" Byla jsem tak rozčilená, že jsem zvedla hlas. Dimitrijovi blýsklo v očích. "Takže tohle je vše? Neřekneš mi, jestli jsi ty slova myslel vážně, nebo je jen tak plácl? Zachováš se jako největší kretén, který mlátí jiné kluky jen proto, že žárlí a není schopen udržet své emoce na uzdě. Jsi ubožák!" Poslední slovo s ním konečně hnulo a přiskočil ke mně. Chytil mě za ruce a zkroutil mi je za záda. V tu chvíli jsem zjistila, že moje zloba se přetvořila v něco živočišnějšího.
"Věř mi, že kdybych mohl, tak tě udělám hned teď a tady. Ale jelikož jsme na pozemku školy a já jsem pořád tvůj učitel, musím se krotit. Vše, co jsem řekl tomu malému princátku byla pravda. Miluji tě a nesnesu, když se na tebe dívá někdo jiný." Pohledem mě sjel odshora dolu. "Když se tě dotýká někdo jiný." Sáhl mi na prsa a zmáčkl. Slastně jsem vydechla. "A nejhorší je si představit, že tě má někdo jiný." Políbil mě nesmlouvavě a divoce. Polibek jsem opětovala a sundala mu košili. To samé udělal i mě. Kochala jsem se pohledem na jeho hruď a on se mi mezitím snažil sundat podprsenku.
"To... nejde. Nemůžeš." Moje bránění zdolal jako nic. Když jsem před ním stála bez podprsenky, zakryla jsem se.
"No tak. Ukaž se mi." Snažil se mi odsunout ruce.
"Dimitriji, ne. Já nechci." Naštěstí mě zachránilo zaklepání. Oba jsme strnuli. Greenův tlumený hlas zněl jako výstřel.
"Dimko, máme problém. Alex se zase porval. Tentokrát s Dominikem. Musíme na ošetřovnu." Ivan mě zase zachránil. Už po druhé. Dimitrij se rychle oblékl a odešel. Taky jsem se oblékla, ale když jsem došla ke dveřím, zjistila jsem, že jsou zamčené. Kruci! Takže on chce, abych tu počkala, než se vrátí? Ještěže ve šplhání jsem dobrá.
Neslyšně jsem dopadla na trávník a šla do pokoje. Elle a Cameron na mě už jistě čekají.

Nemýlila jsem se.
U mě v pokoji to vypadalo jako po výbuchu všemožných ozdob. Dokonce se tu válely i rolničky. Na stole ležel dort o velikosti fotbalového míče a pár dárků.
"Co to je?" Elle následovala můj pohled ke stolu.
"No, když jsi udělala tu maturitu, tak jsme se s Cameronem rozhodli, že ti dáme nějaké dárky. Neboj, jsou to jen drobnosti. Tady ve škole není moc velká šance koupit něco pořádného." To mě dojalo. Jen kvůli tomu, že jsem udělala maturitu, mi upekli dort a koupili dárky. A to jsme se domlouvali, že žádná oslava nebude.
"Tak fofrem rozbalovat. Ať nás neurazíš." Cam mě popostrčil ke stolu a podal mi první dárek. Byl od Arii. Je to od ní hezké. Opatrně jsem ho rozbalila, protože jsem nechtěla poničit balicí papír. Když jsem ten dárek uviděla, málem jsem omdlela. Byl tam malý náramek s přívěskem ve tvaru MC. Znak rodiny McCool. A vedle něj vysel ještě menší ve tvaru slova. Aria. Celé to bylo z bílého zlata. Nemohla jsem tomu uvěřit. Elle mi pak podala ještě dopis. Byl také od Arii.

Drahá Natašo,

s radostí ti gratuluji k tvému úspěchu při maturitních zkouškách.
Mrzí mě, že jsem se nemohla zdržet, ale sestra má spoustu povinností, takže jsem musela odjet bez rozloučení. Přesto věřím, že se ty a tvůj úchvatný učitel ukážete na Aprílovém plese, který pořádám. Vím, že od teď se ve škole nemusíš zdržovat, a tudíž bych byla ráda, kdyby jsi přijala mé pozvání. Můj bratr se na tebe také těší a oba jsme si jisti, že Elle, která bude maturitu skládat do konce školního roku, bude stejně skvělou absolventkou a strážkyní, jako jsi ty.

S pozdravem Tvá přítelkyně Aria
PS: Doufám, že se ti dárek líbil.

"Co tam je?" Cam mi ho vytrhl z ruky a přelétl očima. "Tvůj úchvatný učitel. Kdo to je?" Elle se zasmála.
"No přece Ivanov. Arii se asi líbí. Už při tom večírku ho hodně pozorovala. A dokonce si i chvíli povídali. Třeba se znají z dřívějška. Slyšela jsem, že předtím, než nastoupil sem na školu, pracoval jako královnin strážce. Říkal mi to Adrian." Cameron se na Elle tázavě podíval. Ani jeden si nevšiml skrytého kontextu, který byl věnován jen mě.
"Takže Adrian, jo? Vy už si tykáte? No to je romantické." Elle ho praštila do ramene.
"No a co. Budu jeho strážkyně. Bylo by hloupé, kdybych mu pořád Vykala. Co ty víš, třeba spolu budeme i sdílet ložnici." Zasmála jsem se. Byla to zajímavá představa. Adrian v nějaké super moderní noční košili a Elle v tričku s nápisem "Kiss my shit", které nosí na spaní.
"To by si tě pak princ Adrian musel vzít. Teda pokud by chtěl, aby ty děcka nenazývali parchanty." Tentokrát se Elle začervenala. Takže by to nebyla zase tak špatná představa. Aspoň z jejího pohledu. Musím uznat, že Adrian je fakt kus. A závidím holce, která ho dostane.
"To víš. Už jsme se dohodli i na datumu svatby. Ale nesmíte to nikomu říct." Zase jsme se všichni zasmáli. "Tak a zpátky k tématu. Tašo, ještě jsi neotevřela všechny dárky." A podala mi svůj. Otevřela jsem ho a uvnitř byl malý prstýnek s modrým kamínkem. Byla to sice obyčejná bižuterie, přesto jsem z něj měla radost.
"Elle, moc ti děkuji." Objala jsem jí. Pak mi Cam podal dárek od něj. Uvnitř byla fotka mě, Cama a Elle. Fotila se asi před měsícem v parku u jezírka. Dali jsme foťák na samospoušť a dělali blbosti. Znova jsem poděkovala, tentokrát Camovi a fotku v rámečku dala na psací stůl.
Ještě chvíli jsme si povídali, pak se ale Cam omluvil, že je unavený a odešel. Elle si šla taky lehnout, takže jsem si taky lehla a přemýšlela nad tím, co se stalo v té třídě. Na mysl mi vytanula Adrianova slova. Věř mi, pokud jsi se stala objektem jeho zájmu - jako že jo - nezbavíš se ho. Ano, stala jsem se objektem jeho zájmu, ale jsem svobodný člověk. A přesto, že jsem ho v té třídě odmítla, on se taky stal objektem mého zájmu. Jak se asi tvářil, když zjistil, že ve třídě nejsem?
To byla moje poslední myšlenka, protože pak jsem usnula.

Tenhle sen se mi zdál poprvé.
Byla jsem v nějaké místnosti bez oken a se spoustou mučicích nástrojů. Vedle mě stála Aria, Cameron a Adrian. Naproti nám na stole ležela Elle a byla celá od krve. Pomalu jsem se k ní blížila, Aria a Adrian šli za mnou. Cameron kontroloval okolí. Když jsem k ní došla, trochu se pohnula. Pohladila jsem jí po tváři. Její tep jsem ale nenahmatala. Byla mrtvá. Stála jsem tam a Aria mě objímala. Adrian jí zavřel hrůzou vyděšené oči.
"Nikdy bych neřekla, že bude schopný něčeho takového. Sabrina, Alex, Dominik, Elle, ty všechny zabil jen kvůli tobě." Stála jsem jako socha. Pak jsem znova Elle pohladila. Tentokrát po ruce, kde měla můj náramek přátelství.
"Já tě pomstím. Zabiji ho. A bude litovat dne, kdy mě potkal a kdy tě zabil." V mém hlase bylo tolik nenávisti, až se Aria otřásla.
"A já ho zabiji za to, že se tě dotkl, má sladká Elle." Adrian mě poplácal po rameni a v jeho hlase byla kromě nenávisti slyšet bolest.
"A já ho zabiji za to, že sáhl na moji sestru a přítelkyni mého bratra." Aria se narovnala. Ano, i přesto, že její oblečení nebylo v nejlepším stavu bylo poznat, že je naše královna.
"A já ho zabiji za to, že ublížil všem, na kterých mi záleží." Cameron se zlověstně usmál. Ve vedlejší místnosti něco zarachotilo. Rozběhli jsme se tam.

Probudila jsem se celá mokrá. Na budíku bylo něco kolem čtvrté ráno. V ruce jsem křečovitě svírala nůž. Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny, abych se osprchovala. Cestou jsem hodila oblečení do koše se špinavým prádlem. V zrcadle jsem si všimla tmavých kruhů pod očima. V mém těle stále koloval adrenalin. Zapnula jsem sprchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 Hayley Hayley | Web | 4. října 2011 v 17:26 | Reagovat

úžasná kapitola :-D  :-D  :-D

2 andy andy | 4. října 2011 v 20:10 | Reagovat

skvělé ! :D

3 faded-memories<---Lisa faded-memories<---Lisa | Web | 5. října 2011 v 16:36 | Reagovat

wow, zaujímavá kapitola, teším sa na ďalšiu :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama