11. kapitola - Nedokončený rozhovor

30. října 2011 v 17:46 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Královna je mrtvá, Elle má potíže. Co všechno bude muset Nataša udělat pro její záchranu?
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Elise (faded-memories<---Lisa). Určitě ví proč :-)
Natasha Bedlife




11. kapitola

"Elle, Elle, jsi tam?" Doufala jsem, že to zakončení je nějaký vtip.
"Elle už u telefonu není, Tašo. Mám jí něco od tebe vyřídit?" Zavrčela jsem nečekaně a hlasitě, až Hans vylil pití.
"Ty jedna malá kryso. Kde je Elle? Jestli jí jenom zkřivíš vlas, přísahám, že tě zabiju. Pomalu a velmi bolestivě. Budeš mě prosit, abych tě zabila rychle." Hansovi asi došlo, že tohle už není přátelský rozhovor, protože zavolal nějaké strážce.
"Už se tě bojím, Slezsky. Věřím, že se brzy uvidíme. Elle spoléhá na to, že jí přijdeš zachránit. Pa." Ještě chvíli jsem křičela do sluchátka jeho jméno, ale když mi odpovědí bylo jen pípání, mrštila jsem jím o stůl. Pomalu mi to všechno docházelo. SOS je organizace Moeirů, kteří zabili moje rodiče. Co když je Vasil jejich součástí? Alex a Dimitrij by byly jeho kumpáni. Dimitrij. Otočila jsem se ke vchodu a tam ho zahlédla. Stál tam a v očích měl vítězství. Měla jsem silné nutkání praštit ho, ale nakonec jsem se ovládla.
"Tašo, co se stalo? Co se děje?" Aria stála kousek ode mne a natahovala ke mě ruku. Můj pohled stále propaloval Dimitrije, když jsem odpovídala.
"Volala Elle. Chtěla mi říct, že..." Už jsem skoro řekla pravý důvod jejího volání, když mi něco došlo. Pokud řeknu pravdu, nikdo mi neuvěří. Ne. Neřeknu jim to. Aspoň ne teď. Otočila jsem se na Ariu a Adriana. Moje skvělá kariéra je v troskách. Pokračovala jsem tedy ve vyprávění, "že má menší zdravotní problémy a že sem přijede později. Dále mě poprosila, jestli bych ji nezajela navštívit. To je všechno." Dimitrij přivřel oči. Ví, že já něco vím. A bude to ze mě chtít dostat.
"A co ten křik do toho telefonu?" Hans mé lži nevěřil. Bylo na něm vidět, že mi chce pomoct, ale tohle musím udělat sama.
"Jen nedorozumění. Nic znepokojivého. Teď, když mě omluvíte, dojdu si zabalit pár věcí na cestu." Když jsem procházela kolem Arii, něco mi říkala, ale já ji neslyšela. Vnímala jsem pouze Dimitrije, který se ke mně připojil.
"Jdeme ke mně na pokoj." Dimitrij kývl.

Jakmile jsem za námi zavřela dveře, skočila jsem Dimitrijovi na záda. Ten mě ale setřásl jako mouchu a hodil mě na zeď. Stihla jsem se ale stočit do klubíčka, takže náraz nebyl tak tvrdý. Mezitím, co jsem se zvedala ze země, Dimitrij vytáhl z boty nůž. Pokusila jsem se mu ho vyrazit z ruky, skončila jsem ale zase na zemi. Dimitrij na mě seděl, jeho nůž na mém krku.
"Proč?" Moje otázka ho ani trochu nezaskočila. Naopak. Docela ho pobavila.
"Víš, vždycky jsem chtěl být ten nejlepší. Ale pár věcí mi v tom překáželo. Vampýři a tvoji rodiče. Proto, když jsem odhalil, že Vasil je Moier-zvěd, navrhl jsem mu obchod. Budu mlčet a výměnou za to se stanu jejich členem. Vasil souhlasil. Nějakou dobu se nic nedělo a já v klidu vymýšlel plán, když mě někdo začal sledovat. Tvůj otec měl skvělý "čich na Moiery" a i když jsem byl Upír poznal, že jsem se stal jedním z nich. Spolu s tvoji matkou mě začali pronásledovat. Došlo to tak daleko, že se dozvěděli o jedné moierské organizaci. Čirou náhodou to byla organizace, jejímž členem jsem byl já a Vasil. Vedení organizace rozhodlo, že tvoji rodiče musí zemřít. Proto vyslali Vasila, aby z nich dostal veškeré informace, co mají a potom je zabil." Do očí mi vhrkly slzy. Přesto jsem se pokusila vymanit se mu. Neúspěšně.
"Já jsem tě chránil, Natašo. Vedení totiž rozhodlo, že musíš zemřít i ty. Vasila jsem pracně přemluvil, aby místo tebe zabil jiné dítě. Ta holčička ti byla hodně podobná, takže vedení tomu uvěřilo. Proto jsem se nechal převelet z královského dvora k vám na školu. Nějakou dobu to trvalo, tak jsem tě nechal sledovat.
Alexův táta byl zabit tvými rodiči. Pokoušel se totiž o puč a tvoji rodiče na to přišli. Proto souhlasil, že mi pomůže." Konečně jsem odstrčila nůž, který mi držel u krku a praštila ho do obličeje. Spadl ze mě, tak jsem se rychle zvedla a kopla ho do břicha. Běžela jsem do ložnice, kde jsem měla schovanou pistoli a než překročil práh dveří, odjistila jsem ji a zamířila mu na hruď.
"Kde je Elle? Řekni mi kde je, nebo tě zabiju!" Dimitrij ke mně pomalu šel. Couvla jsem až k čelu postele.
"No tak, Tašo. Přece bys mě po tom všem, co jsem ti tady řekl, nezabila. Díky mě jsi naživu. Odlož tu zbraň." Stál ode mne na pár kroků, tak jsem vyskočila na postel.
"Proč jsi ale unesl Elle? Další rozkaz z vedení? Co provedla?" Náhle se ozvalo zaklepání. Oba dva jsme sebou trhli překvapením.
"Promluvíme si později." Hned nato utekl balkónovými dveřmi. Schovala jsem pistoli za opasek kalhot a šla otevřít. Za dveřmi stála Aria s Adrianem. Ustoupila jsem, aby mohli jít dovnitř.

Sedli si do obývacího pokoje a já došla zavřít dveře do ložnice. Sedla jsem si a těkala pohledem mezi nimi. Nakonec promluvil Adrian.
"Je Elle v pořádku?" Chtěla jsem se zeptat, jak to ví, když promluvila Aria.
"Vše nám došlo. A pokud jde o pomoc, s námi můžeš počítat." Zasmála jsem se.
"Vy teď máte dost starostí. Navíc má být dneska ten ples. Vím, že jsi změnila téma plesu, ale přesto se ho ráda zúčastním. Tam vám taky vše řeknu." Chvíli jsem se pozorovala a nakonec si povzdechla.
"Buďte pořád ve střehu a jakmile zavelím odjezd, ihned se z večírku vypaříme. Myslím, že všichni pochopí, že to na vás je moc a že jste to prostě nezvládli. A co se týká oblečení." Zadívala jsem se upřeně na Ariu. "Hlavně aby bylo praktické. Nemusíme se dostat do terénu, které bude praktické pro lodičky. Takže si nechte někde stranou pohodlné boty. A Ario? Možná i nějaké praktické oblečení." Aria se zatvářila velice důležitě, což by mi normálně vyloudilo na tváři úsměv. Teď šlo ale do tuhého.
"Musíme taky probrat naše výhody a nevýhody. Rodina McCool se specializuje na oheň, takže to je dobrá výhoda. Ale pokud budou proti nám stát jiní Vampýři, což se klidně může stát, nemusí to dopadnout dobře." Už na začátku proslovu jsem se zvedla a začala chodit, takže jsem došla ke stolu a hledala telefon.
"Musím zavolat Cameronovi. Elle mi neřekla úplně všechno a navíc jen v heslech. Potřebuji celou složku." Povzdechla jsem si.
"Myslíš tuhle složku?" Všichni jsme se otočili za hlasem. V chodbě stál Cameron a v ruce držel hned několik složek. Přešel do středu místnosti a podal mi je.
"Promiň, že jsem se neohlásil, ale Elle trvala na tom, že musím přijet nepozorovaně. A hlavně co nejdřív." Smutně jsem se na něj usmála. Aria i Adrian Camerona znali, ale jen zběžně.
"Už jsem slyšel, co se Elle stalo. Myslím, že to čekala, proto mě poslala napřed i se vším naším výzkumem. A samozřejmě i tvým, který nám dost pomohl." Pak si podal ruku s Ariou a Adrianem a ještě jim popřál upřímnou soustrast. Já mezitím došla do kuchyňky pro nějaké občerstvení. Dneska bude dlouhý den.
"Ario, neměli byste jít s bratrem připravovat ples?" Aria se na mě dotčeně podívala.
"Ne. To mají na starosti jiní. My jen určíme, jak to má vypadat. A co se týká oblečení, moje komorná ho nám sem tři hodiny před začátkem plesu přinese a pomůže nám se nachystat." Kývla jsem.
"Takže se zatím můžeme pustit do čtení složek. Třeba nám to i poví, kde je Elle." Rozdělili jsme se do několika skupinek. Cameron, který byl ve skupině s Adrianem, se na mě významně podíval.
"Zapomněl jsem říct, že mám ještě jednoho člena týmu. Ten by měl každou chvíli dorazit." Když jsem se zeptala, o koho jde, Cameron se ošil.
"Hele, nebuď na mě kvůli tomu naštvaná, ale hodně nám pomohl. Tak jsem ho vzal sebou. Elle mi to taky doporučila." Když jsem na něj hodila zlý pohled, konečně řekl, o koho jde.
"Dominik Salwatore." Ani jsem nestačila otevřít pusu, protože se ozval zvonek u dveří. Všem v tu chvíli bylo jasné, kdo to je. Došla jsem tedy ke dveřím a otevřela je. Dominik se tvářil neutrálně, jako profesionál. Pozdravil mě a pak šel dovnitř.
"Jinak Dominik už taky odmaturoval, takže je tu na vlastní zodpovědnost. Jako ostatně všichni."

Ve složkách byla spousta informací, ale nějaký náznak, kde bychom mohli Elle najít vůbec. Už jsem to chtěla vzdát, když mi Aria poklepala na rameno. Natočila jsem se k ní a ta mi dala do ruky nějaký ústřižek z lidských novin.

Nalezeno tělo malé holčičky

Podle místní policie, kterou na místo vraždy dovedl tip, byla holčička ve stavu, kdy už nešel určit s jistotou její vzhled. Podle výsledků DNA je to dcera zavražděného manželského páru, který minulý týden vyšetřovala FBI. Policie nám na otázku, jak bylo dítě zavražděno neodpověděla, ale podle našich zdrojů byla umučena. Detektivové po vrahovi pátrají a nabádají rodiče, aby své děti nenechávali bez dozoru.

Bylo jasné, že FBI byla v tomhle případě Upíří policie a potvrzovalo to Dimitrijova slova. Navíc byl u článku datum 27. 3. 2000. Ano, bylo to na moje osmé narozeniny, tudíž týden po vraždě mých rodičů. Na fotce u článku bylo místo vraždy. Když jsem si ten sklad prohlížela, zdál se mi povědomí. A pak mi to došlo.
"Můj sen. Tohle je z mého snu. Rychle, pojďte sem všichni." Počkala jsem, než se kolem mě posadili a dala jsem se do vysvětlování.
"Před pár dny se mi zdálo o Elle. Byly jsme v nějakém skladišti, který měl podzemní patra. Hledali jsme ji tam. A tohle je to místo. Co když tam je?" Na to nikdo neodpověděl. Všichni se tvářili pochybně, jenom Cameron přikyvoval. Ano, věděl, že moje sny se někdy stávají realitou. A v tom mi došlo ještě něco.
"Já to celou dobu věděla. Moje sny mi to napovídali, ale já jim nevěnovala pozornost. Pamatuješ Came, jak jsem ti vyprávěla o tom, že se mi zdálo, že mě škrtí Dimitrij a potom Alex? A pak že jdou pro Elle? Ten sen mě varoval. A duch mojí matky... Bože, jak jsem mohla být tak slepá?" Náhle se ozvalo zaklepání. Aria vyskočila a šla otevřít. Po chvíli se vrátila a v patách jí cupitalo hned několik komorných.
"Je čas na ples."

V sále byla spousta lidí. Stála jsem hned vedle Arii a pozorně sledovala okolí. Dimitrije jsem naštěstí nikde neviděla, zato Vasil stál u stolu s jídlem a nabíral si nějaké zákusky na talíř. Kývla jsem na Dominika, který mě měl u Arii vystřídat a šla za Vasilem.
"Musíme si promluvit." Vasil se otočil a když zahlédl mě, přivřel oči. Rozhlédl se po sále a pak pokynul k jednomu stolu těsně u zdi. Bál se semnou být o samotě. A já to chápala.
"Co potřebuješ, Natašo?" Mluvil přátelským tónem, ale jeho záblesk v očích hovořil o silné nenávisti.
"Nemrač se jako čert. Akorát všechny vyděsíš." Mile jsem se usmála a Vasil přivřel oči.
"Jdi rovnou k věci. Nemám náladu tady s tebou konverzovat." Vasil mávl na číšníka, který nám přinesl sklenku šampaňského. Odmítla jsem a čekala, než se číšník vzdálí z našeho doslechu.
"Promluvíme si o tobě, Dimitrijovi, organizaci SOS. Jakou má s tímhle vším Elle spojitost? A nelži mi. Nejsem jediná, která na tebe míří pistolí." Vasil se zděšeně podíval pod stůl a když zahlédl v mojí ruce pistoli, začal se rozhlížet po sále. Náhle se očima zastavil na Cameronovi, který stál vedle Adriana. V ruce měl taky pistoli a Adrian ho kryl tak šikovně, že normálně by si té zbrani nikdo nevšiml. Ano, dost jsme tím riskovali, ale doufala jsem, že Camerona by strážci nepodezírali.
"To ti bohužel nepovím. Do tohohle plánu já patřím jen okrajově. Takže o něm ani moc nevím. Spíš by ses měla zeptat Dimitrije. Ten toho ví víc. A kdepak ho vůbec dneska máš?" Zamračila jsem se. Vasil je jen malá ryba. Budu muset rychle najít Dimitrije.
"Fajn. Myslím, že náš rozhovor právě skončil. Děkuji za velmi příjemnou konverzaci." Vasil ze vedl od stolu a já ho následovala. Zastavila mě ale hlaveň pistole přitisknutá k mým zádům. Vasil se zasmál a odešel.
"Ale náš rozhovor právě pokračuje."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 Elisa Elisa | Web | 30. října 2011 v 19:22 | Reagovat

fúú, to na konci, to kto je? rýchlo ďalšiu kapitolu :-D a vďaka za venovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama