6. kapitola - Večírek

30. září 2011 v 14:09 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Takže tady je ta slíbená kapitola. Další bude až se vymarodím. Vím, že je krátká, ale zrovna v téhle části jsem to musela utnout.
Natasha



6. kapitola

Když jsem vcházela do salónku, doufala jsem, že si mě nikdo moc nevšimne. A zpočátku to tak i vypadalo. Jenže z nenápadného šuškání a doslovného zírání na mou maličkost se stalo hrobové ticho. Všichni mě sledovaly. Elle si ještě musela něco zařídit, tak jsem šla napřed. A taky toho v tuhle chvíli litovala. Vůbec nikoho jsem neznala. Všechno to byli zástupci královských rodin. Teda až na jednoho člověka. Vasil Dimitrijev stál u číšníka a měřil mě zvláštním pohledem. Královna tudíž nebyla daleko.
"Natašo!" ozvalo se z hloučku poblíž velkého okna. Princezna Aria ke mě šla rychlou chůzí, jako by spěchala za svou nejlepší kamarádkou, ale zároveň dbala na etiketu.
"Princezno Ario," pozdravila jsem a lehce se poklonila.
"Prosím, oslovuj mě pouze jménem a to klanění taky vynechej. Jsi moje kamarádka a strážkyně. Jak by asi lidé reagovali na to, že se jedna kamarádka klaní té druhé? To by nepochopili, ale Moieři by okamžitě zjistili naše tajemství." Několik lidí šokovaně vydechlo. O Moierech se na veřejnosti moc nemluví, ale tohle bylo asi trochu moc. Jenže nikdo nic nemohl namítnout, vždyť by se stavěli na odpor princezně.
"Ovšem princez... tedy Ario." Aria se na mě usmála. Ostatní už na nás přestali zírat. Očividně měli dobré téma na prodiskutování. Šla jsem si tedy pro pití a Aria byla po mém boku. "Sluší ti to. Klidně bys z fleku mohla být princezna. Dokonce i královna. Ale víš, jak to myslím, že?" Rošťácky na mě mrkla a já málem převrhla sklenku šampaňského. Bohužel tu nealko nepodávali a nehodlám být celý večer na suchu.
"Podívej se třeba na toho vašeho učitele. Jak jen se jmenuje? Támhleten to je." Přitom ukázala na Dimitrije, který tu byl jako strážce. "Trocha flirtu, alkoholu a udělá pro tebe všechno. Dokonce by ti snesl i modré z nebe, kdybys chtěla." Aria se zasmála a já zírala. Opravdu by to bylo takhle lehké? Nikdy mě nenapadlo, že bych měla nějakého kluka uhánět. To oni uháněli mě. Stejně jako uháněli Elle. Dorazila už?
Rozhlédla jsem se po sále, jestli ji náhodou neuvidím. Taneční parket byl téměř prázdný. A pak jsem ji zahlédla. Stála kousek od vchodu a rozhlížela se.

"Ario, nebude ti vadit, když zajdu za Elle? Můžeš jít taky, samozřejmě." Aria se nejdřív trochu zamračila, ale jakmile jsem jí pozvala, zase se rozveselila.
"Pokud ti to nevadí, tak moc ráda. Chtěla bych být s Elle taky kamarádka." Usmála jsem se na odpověď a vyrazily jsme. Muselo se jít přes parket. Jakmile jsme byly v jeho půlce, někdo mě chytil za ruku.
"Smím prosit?" Ani jsem nestačila odpovědět. Aria do mě jemně strčila a pak ta mrška šla dál. Konečně jsem zjistila, s kým mám tu čest. Adrian McCool osobně. Tanečníci se rozmístili po parketu. Jakmile se rozezněla Valentine´s Dance Tango od The Twins, zamrazilo mě. A já doufala, že to bude valčík, při kterým bych mu mohla pošlapat špičky.
Pomalu si mě k sobě přitáhl a zářivě se usmál.
"Vidím, že je sestra šťastná. Takhle veselou jsem ji viděl naposledy před korunovací." Zatočila jsem se v otočce a přimkla se k němu zády.
"Něco mi o sobě vyprávěla. Říkala, že není šťastná. Budu dělat vše pro to, aby jí úsměv ze rtů nikdy nezmizel." Víc už jsme nemluvili. Rozhlédla jsem se. Ostatní tanečníci opustili parket a sledovali nás. Elle a Aria se zářivě usmívaly. Pak jsem zavadila pohledem o Dimitrije. Sledoval každý náš pohyb a když mi Adrian sjel rukou na boky, následoval ji vražedným pohledem. Adrian se naklonil k mému uchu a smyslně zašeptal: "Vidím, že ten Rus z tebe nemůže spustit oči. Trochu ho potrápíme." Kývla jsem a usmála se. Adrian se taky usmál. Je to skvělý tanečník. Držel mě lehce, ale zároveň jsem v něm měla pevnou oporu.
Při posledních tónech se semnou naposledy zatočil a zaklonil mě přes jeho ruku až k zemi. Hudba skončila. Všichni začali tleskat a Adrian mě zvedl. Elle a Aria se k nám snažili dostat. Adrian mi mezitím pochválil taneční schopnosti. Znovu jsem zavadila pohledem o Dimitrije, který nás upřeně sledoval. Kývla jsem na pozdrav a pak mi Elle zakryla svým tělem výhled.

Adrian se od nás oddělil a šel nám pro pití. Já jsem odmítla, jelikož mi alkohol pomalu stoupal do hlavy. Omluvila jsem se, že potřebuji na čerstvý vzduch. Holkám to nevadilo, tak jsem odešla ze sálu.
Před budovou jsem se opřela o strom a vychutnávala si to ticho a klid. Najednou vyšli z budovy dvě osoby. Nevěnovala jsem jim pozornost. Tedy do té doby, než jeden z nich začal hovořit.
"Nesahej na mě. Byl to pouze tanec." V tu chvíli jsem zbystřila. Byl to Adrian. Schovala jsem se za strom a doufala, že mě nezahlédli. Nakoukla jsem ze strany a sledovala Dimitrije, který držel Adriana u zdi pod krkem.
"V to doufám. A taky doufám, že sis tanec užil, protože se postarám o to, aby tohle byl tvůj poslední tanec s ní." Dimitrij ztišil hlas, ale díky tomu, že jsem byla jen 10 metrů od nich, jsem to zašeptání slyšela. "Taša je moje. A nedovolím, aby se k ní někdo jiný jen přiblížil. Obzvlášť ty, je ti to jasný!?" Musela jsem si přiložit ruku k ústům, abych nevykřikla. Tenhle rozhovor mě děsil.
"Moc si na ní zálusk nedělej, Ivanove. Vím, že po ní jedeš, ale je to tvoje studentka. Nebo to je snad důvod, proč maturuje tak brzo? Abys ji dostal z téhle školy a mohl´s s ní pak být?" Dimitrij se ohnal rukou. Tentokrát se mi výkřik z hrdla nepovedl zastavit. Dimitrij se hned otočil a Adriana pustil. Ten si utíral rukávem krev ze rtu. Dimitrij se rozhlížel a pak jeho pohled spočinul na mojí skrýši. Zalezla jsem a zády se opřela o kmen. Doufala jsem, že ho nenapadne sem jít. Slyšela jsem kroky, které se pomalu blížili. Už jsem se připravovala, že budu když tak křičet, protože Ivanova jsem ještě nikdy nepřeprala, ale pak promluvil Green, který mezitím přišel.
"Ivanove, shání tě ředitelka. Potřebuje s tebou probrat nějaké věci." Pak spolu s Dimitrijem odešel. Vydechla jsem a zavřela oči.
"Pane bože, co tady děláš?" Prudce jsem oči zase otevřela. Naproti mě stál Adrian a sledoval mě vyděšeným pohledem. "Tenhle rozhovor jsi slyšet neměla." Ignorovala jsem ho a podívala se na jeho roztržený ret.
"Co tvoje zranění?" Přistoupila jsem k němu a chytla ho za bradu, abych se mohla lépe podívat.
"V pořádku. Nic s čím bych si neporadil." Zaklel, když jsem se ho opatrně dotkla.
"Pojď se mnou. Ošetřím ti to." Nečekala jsem na jeho odpověď a táhla ho do tělocvičny.

Adrian si sedl na židli, kterou jsem před pár dny obývala já. Zezačátku odmítal mojí pomoc, ale poté, co jsem ho musela usměrnit menším pohlavkem toho odmlouvání nechal.
"Proč jsi to udělal?" Ani jsem nemusela zmiňovat, co přesně. Oba jsme to věděli. "Teď se ti bude chtít pomstít. A Dimi... tedy Ivanov je fakt nebezpečný." Adrian si mého přeřeknutí bohužel všiml.
"Takže už ho oslovuješ křestným jménem." Bylo to spíš konstatování než otázka. "Natašo, ten chlap je nebezpečný. A to nejen pro mě. Bohužel jsem měl tu čest vidět ho v akci. Nějakou dobu totiž pracoval na královském dvoře jako královnin strážce. A věř mi, pokud jsi se stala objektem jeho zájmu - jako že jo - nezbavíš se ho." Zaklel, protože jsem mu na ránu zatlačila víc, než jsem měla v plánu. Dimitrij o svém životě před příchodem na Akademii nikdy nemluvil.
"Co o něm víš?"
Adrian si povzdechl. "No, jelikož vím, že Aria by tě s ním nejraději viděla jako pár, nechám si to pro sebe." Zamračila jsem se, tak pokračoval. "Ale pokud tě opravdu miluje, sám ti vše řekne až nastane pravý čas." Pak se zvedl a odešel. Zůstala jsem sedět na židli a dívala se na své ruce.

Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděla, ale když jsem po delší době uslyšela kroky, lekla jsem se. Byl to Green, pravděpodobně uviděl světlo a tak to šel zkontrolovat.
"Co tady děláte, slečno Slezsky? Neměla byste být na večírku nebo v posteli?" Jeho pohled i hlas nebyl přísný, spíš starostlivý. Podívala jsem se po lékárničce, která tu ale už nebyla. Asi ji Adrian vzal sebou.
"Potřebovala jsem se trochu projít. A nakonec jsem zakotvila tady." Podívala jsem se mu do očí. "Tohle místo je velkou součástí mých vzpomínek. Chtěla jsem se pouze ujistit, jestli pro mě bude těžké to tu opustit." Green se trochu usmál. A když říkám usmál, tak to tak i myslím. Green se totiž nikdy neusmívá.
"Tak pojďte. Měla byste si jít lehnout. Ať to zítra všechno zvládnete." Kývla jsem a s ním po boku šla do kampusu.
Před dveřmi do budovy se zastavil. "Nedávejte průchod emocím. Snažte se být objektivní a hlavně - vždy používejte mozek, ne pěsti."
"Děkuji za radu." Otočila jsem se a vešla dovnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

S kým chcete v povídce vidět Natašu jako pár?

S Dimitrijem
S Adrianem
S Cameronem
S někým jiným

Komentáře

1 Hayley Hayley | Web | 30. září 2011 v 14:48 | Reagovat

jeej pekna kapitola :-D  :-D

2 faded-memories<---Lisa faded-memories<---Lisa | Web | 1. října 2011 v 19:14 | Reagovat

super kapitola :-D

3 LussyNda LussyNda | Web | 4. ledna 2012 v 23:30 | Reagovat

super kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama