4. kapitola - Terénní zkouška

23. září 2011 v 14:32 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Není co dodat. Jen aby jste si kapitolku užili a kdyby byli i nějaké komentáře, vůbec bych se neurazila :-)





4. kapitola

Maturita se tedy nakonec konala, i když to bylo chaotické. Vyučování probíhalo normálně, tedy já jsem se neučila, ale hlídala Elle. První dvě vyučovací hodiny se nic moc zvláštního nestalo, pokud nepočítám Johnsona, který měl zase blbé poznámky. Mluvil pouze na Elle, ale já, jakožto její strážkyně jsem jí musela ochránit před jakoukoliv hrozbou. Zrovna když se chytal znova pronést nějakou jeho chytrou poznámku jsem ho přirazila tváří ke zdi, ruce mu bolestně zkroutila za zády a ledovým hlasem varovala, "nech ji na pokoji. Nemuselo by to pro tebe dobře dopadnout." Alex hekal bolestí, tak jsem ho pustila a spolu s Elle odešla. Okamžitě si mě k sobě nechal zavolat Green, vedoucí všech strážců. K očekávanému pokárání, které by se díky mým chytrým poznámkám změnilo v hádání a pravděpodobně by mi zajistilo konec maturity, ale nedošlo. Naopak! Byla jsem pochválena za zvládnutí nečekané situace. Potom jsem se vrátila k hlídání Elle.
Asi v půlce matematiky se Ivanov rozhodl, že se do naší třídy vydá oknem. A pravděpodobně bych si ho ani nevšimla, kdyby mě jeden spolužák neupozornil svým rudým zabarvením a snahou zvládnout výbuch smíchu. Otočila jsem se zrovna když se Ivanov připravoval k eliminování hrozby. Tedy mě. Kopla jsem ho do břicha a vytáhla svůj teleskopický obušek. Ivanov trochu zavrávoral, ale když jsem ho napadla, odkopnul mě jako mouchu. Narazila jsem do zdi, až to zadunělo a moje tělo začínalo chabnout. Odmítala jsem se tomu poddat a tak jsem vzala první věc, kterou jsem měla po ruce a hodila jí po Ivanovovi. Shodou okolností to byl můj obušek. Ivanov se zrovna skláněl k Elle, když dostal přímí zásah do hlavy, podlomili se mu kolena a padl na všechny čtyři. Ale odmítal se vzdát. Ostatně já taky. Vyškrábala jsem se na nohy a šla k němu. Elle se mezitím dostala na druhou stranu učebny, takže byla v bezpečí. Došla jsem k Ivanovovi a chtěla ho dodělat, ale použil proti mě moji vlastní zbraň a já taky padla k zemi. Natáhl se na mě a chystal se mě omráčit, ale ještě z posledních sil jsem ho kopla do břicha.
Pak jsem omdlela.

Probudila jsem se na ošetřovně. Nejdřív jsem nevěděla, jak jsem se sem dostala, ale hned jsem si vzpomněla. Bojovala jsem ve třídě s Ivanovem. Chtěla jsem se zvednout, ale příkrý pohled sestřičky mi v tom zabránil.
"Konečně jsi vzhůru," zvolala od dveří Elle. Usmívala se, ale Cameron, který stál za ní tak nadšený nebyl.
"To jsem byla mimo tak dlouho?" zeptala jsem se. Docela mě to udivovalo, protože venku pořád bylo světlo.
"To ne, ale těšila jsem se, až se probudíš a uvidíš, jak jsi skvělá. Ve vedlejším pokoji leží Ivanov. Teda, zřídila jsi ho pořádně. Kdyby bylo na něm, nebyl by tu, ale naštěstí i strážci musí poslouchat doktory." No, pokud to Ivanov v té třídě nehrál, tak jsem mu asi pěkně znepříjemnila život. Ostatně, tohle se ode mně očekává. Cameron se na mě stále díval soucitným pohledem, ale když Elle mluvila o Ivanovovi, měl v nich takové ty plamínky zadostiučinění.

Nakonec mě z ošetřovny pustili hned po tom, co mě doktorka prohlédla a usoudila, že další den zvládnu. Ivanov byl už taky pryč a já se tedy vydala k pokoji té mrtvé vychovatelky. Tam měla moje maturita pokračovat. Dimitrij ho zrovna prohledával. Chtěla jsem zaklepat na otevřené dveře, ale nakonec jsem na něj jen zavolala. Přišel hned a pozval mě dovnitř.
"Prohlédni si to tu, na nic nesahej a pak mi řekni něco o jejím životě, co ráda dělala, co dělala v den smrti, prostě vše, co zjistíš." Kývla jsem a začala systematicky prohledávat pokoj. V ložnici bylo vše důkladně uklizeno: postel ustlaná, knížky seřazené podle názvu v polici, oblečení ve skříni bylo roztřízeno. Na policích byla jen slabá vrstva prachu, koše prázdné. Šla jsem tedy do další místnosti. Koupelna byla vyblýskaná. Šampon i sprchový gel byly v polici, prostě vše bylo na svém místě, nikde nic, co by jen trochu naznačovalo, že je zde nepořádek. O nohu se mi najednou otřela kočka. Trochu jsem se lekla, ale pak jsem ji zvedla do rukou. Vrátila jsem se zpátky k Dimitrijovi, který čekal na chodbě.
"Takže to shrnu. Všude bylo uklizeno, takže byla velmi pečlivá, skoro až puntičkářská. Kočku jsem našla v koupelně, takže tam ji pravděpodobně zavírá, když zlobí. Svůj volný čas tedy tráví uklízením a s kočkou." Přičichla jsem k ní. "A jelikož voní, pravděpodobně ji pravidelně myje.
Na životě mrtvé nevidím nic zvláštního, teda až na to uklízení. Koše byly prázdné, takže když šla na svou osudovou směnu, rovnou vynesla odpadky. Pochybuji, že v nich najdeme něco zajímavého. Podle mě si ji Moier vybral náhodou. Prostě nám jen chtěl dokázat, že je mezi námi a že naše ochrana není nepřekonatelná. Pravděpodobně už ale v areálu školy nebude, jelikož ví, že po něm jdeme a že se celkově zvýší ochrana." Dimitrij kývl hlavou.
"Jak se jmenuje ta kočka?" Koukala jsem na něj jako na blázna. Pak jsem se podívala kočce na obojek.
"Jmenuje se Lisa." Dimitrij se usmál.
"To je vše. Zítra začneme s vyslýcháním strážců, kteří měli v posledních sedmdesáti dvou hodinách službu."
"Dobře." Otočila jsem se k odchodu, ale ještě jsem se musela na něco zeptat. "Mimochodem, můžu si tu kočku nechat? Aspoň po dobu, co budu tady na škole?" Dimitrij se na mě zvědavě zadíval.
"Ty by sis ji chtěla nechat?" zeptal se překvapeně a čekal, než kývnu. "Odpověď je ne. Dostane ji někdo z nižšího kampusu." Vzal mi kočku z rukou a odešel.

Od té doby jsem ji neviděla.
Vyslýchání strážců bylo to nejhorší. Bylo mi jasné, že jeden z nich je pravděpodobně špeh, ale všichni se tvářili neutrálně. Ivanov zkoušel i tvrdé vyslýchací metody, kdy většinu strážců zlomil. A protože jsem musela být přítomna, lámalo to i mě. Většina z nich dokonce i plakala. V tu chvíli Ivanov zasáhl nejvíce. Na mě nebral ohledy. Takže asi u pátého zlomeného strážce jsem se prostě zvedla ze židle a se slzami na krajíčku vyběhla ven z místnosti. Nemohla jsem se už udržet.
Stála jsem nad umyvadlem na záchodech a sledovala svůj ubrečený odraz. Stále jsem měla před očima tváře všech zlomených strážců, většinu z nich jsem znala osobně. Byli to mí kamarádi, když jsem byla menší. Starali se o to, abych na smrt rodičů nemyslela. U těch jsem viděla v očích i znechucení, když zjistili, že budu celou dobu přítomna. Nejen znechucení, ale taky lítost, strach, obavy. A Ivanov ani nad jedním neprojevil slitování. I když nakonec zjistil, že jejich alibi sedí. Jak může být někdo tak krutý? Moje myšlenky přerušilo zaklepání.
"Tašo, jsi v pořádku?" Takže Dimitrij nebude zase tak bezcitný.
"Jo, jsem v pohodě." Můj hlas ho asi zrovna dvakrát nepřesvědčil, protože otevřel dveře - které jsem já hlupák zapomněla zavřít - a vešel dovnitř. Otočila jsem se k němu zády, aby neviděl můj obličej. Přesto ke mně došel, otočil mě a objal. Znova jsem se rozbrečela a on mě jemně hladil po vlasech a šeptal mi do ucha uklidňující slůvka.
"U-už jsem se n-na to ne-nemohla déle di-dívat." Přes vzlyky jsem ani nemohla mluvit.
"To je v pořádku. Slibuji, že už se toho nebudeš muset zúčastňovat. Tímto tvá účast na vyšetřování končí."
Mačkala jsem mu košili, což mu očividně nevadilo a pomalu se uklidňovala. Hned nato jsem měla chuť si pořádně nafackovat. Taková slabost! A já ji projevila přímo před ním. Odtáhla jsem se od něj na délku paží. Podal mi balíček papírových kapesníčků a já vyprázdnila svůj nos a otřela slzy. Sledoval mě se zaujetím. Pomalu se ke mě začal blížit, jeho oči sledovaly ty mé. Pohled jsem mu oplácela. V očích se mu zrcadlila živočišná touha. To, že mě donutil ustupovat až ke zdi jsem zjistila, když jsem do ní zády narazila. Sklonil se k mému obličeji.
"Sluší ti to." Jeho dech mě šimral a cítila jsem z něj kávu a mentol. Jeho hlas byl zastřený, chraplavý. "Jsi nádherná." Nemohla jsem mu odpovědět. Tak zaskočená jsem z toho všeho byla. Pomalu přesunul ruku na můj dekolt a začal mě něžně hladit. Jeho rty mezitím zaútočily na ty mé. Tak tomu říkám polibek! Jeho ruce mi začaly bloudit po těle, jeho jazyk sváděl bitvu s mým. Samozřejmě jsem nezůstala pozadu a rukama hladila jeho mužnou hruď. Jedna jeho ruka mi zajela pod tričko až k podprsence. Zavrčela jsem a vrhla se na knoflíčky jeho košili. Hezky jeden po druhém jsem je rozepínala. Najednou ruka na mých zádech ztuhla. Dimitrij mě přestal líbat a odskočil ode mně, jako bych byla prašivá. Zírala jsem na něj a stěží popadala dech. Jeho rozepnutá košile odhalovala vypracovanou hruď. Nebyla svalnatá, jako u kulturisty, ale ukazovala, že její majitel často cvičí a je silný. Následoval můj pohled a hned si začal košili zapínat.
Stála jsem tam a pomalu mi jeho reakce začala docházet. Já ho přitahuji. A hodně.

Při cestě na pokoj jsem potkala jednoho strážce, který hlídá u brány. Je tu stejnou dobu jako já a před příchodem Ivanova byl můj opatrovník. Prošel si se mnou první menstruací i pubertou - která ještě neskončila - takže se k sobě chováme jako k rodině. Daniel, tak se jmenuje. Přímení si nepamatuji, oslovovala jsem ho vždy křestním jménem.
"Tašo, jsem tak rád, že tě zase vidím. Už je to dlouho, co jsi za mnou přišla na bránu." Mimochodem, Danielovi je 29 a stále svobodný. Jeho optimismus a vždy veselá nálada jsou opravdu nakažlivý.
"Danieli, ty můžeš chodit? Já myslela, že jsi u té brány už pustil kořeny. Jak se vůbec máš? Já skvěle. Ostatně s Elle je vždycky zábava." O maturitě jsem se nezmínila. Stejně to každý věděl. Jak by ne, jsem nejmladší maturant v historii upírů. Dokonce i královna si kvůli tomu naplánovala návštěvu.
"Kořeny už asi nepustím. Budu učit techniku boje. Ale až v dalším školním roce. Na Elle si dobře pamatuji, hlavně když jste mi dělaly naschvály." Jeho pohled mě propaloval. "Jak jde maturita? Ivanov je sice přísný a někdy se chová jako ten největší hajzl, ale je nejlepší z nejlepších." Starostlivost v jeho hlase mě dojímala. Což jsem ale nemohla dát znát.
"Danieli, ty jsi úplně změkl. Nemusíš se o mě bát. Sice jsem nejmladší ale já to zvládnu. Měla jsem přece nejlepšího učitele na škole, takže tím projdu a ani se nezapotím. Ale jedno mi slib! Budeš mi držet palce?" S otazníky v očích jsem sledovala jeho pobavený pohled.
"No, já nevím. Nějak se mi nechce." Když jsem po něm hodila svým vražedným pohledem, zasmál se. "To víš, že budu. Dokonce se na tebe přijdu i podívat. A opovaž se něco zkazit. Jak bych to pak před ostatními strážci vypadal, když jsem si tak dobře vsa... Co vyšetřování?" Změna téma mi neunikla.
"Momentík. Změnil jsi téma. Ty sis na mě vsadil? Ono se na mě uzavírají sázky? To je zajímavé. A kolik sis vsadil? Doufám, že hodně." Daniel si povzdechl nad svým špatným slovním manévrováním.
"Celou jednu výplatu." Nevěřícně jsem vydechla.
"Wow, tak to je docela dost. No, tak to abych se šla učit, ať zvládnu tu teoretickou část. Tak se měj." Použila jsem americký úsměv a odešla.
V knihovně nikdo naštěstí nebyl, takže jsem si v klidu mohla sednout na parapet k oknu a kochat se výhledem. Okna knihovny totiž směřují na nedaleký park, v jehož prostředku je rybník. Využívá se hlavně ke koupání a k hašení požáru, ale dají se v něm ulovit i nějaké ty ryby.
Se smutným výrazem, který doprovázel můj obličej pokaždé, když jsem si vzpomněla na rodiče, jsem sledovala havrana, který si na větvi stromu stojícího poblíž okna, čistil křídla.

Následující den bylo ve škole až moc živo. Neposlouchala jsem, co ostatní tolik řeší a pouze hlídala okolí, kdyby někdo chtěl napadnout Elle. Jenže tu novinky zajímaly, takže jakmile uviděla Camerona, běžela za ním.
"Ahoj, nevíš, co se tu tak řeší?" zeptala se a já protočila očima. Stejně to bude zase nějaká kravina. Jelikož vyšetřování je tajné, nikdo už o tom nemluví. Teda pár jedinců to stále řeší a otravují učitele, ale žádné odpovědi nedostanou.
"Ahoj, ty to nevíš? Už zítra sem přijede královna! Učitele mají tedy kromě vyšetřování plnou hlavu příprav a dokonce chtějí uspořádat ples. No a hned potom bude mít Taša ty zkoušky. Proto se teď učitelé radí, jestli by neměli dneska vyučování zrušit a každého by do něčeho zapojili. Samozřejmě že jen do přípravy plesu, ale stejně by jim to dost pomohlo..." Stála jsem tam s otevřenou pusou. Takže já budu dělat zkoušky už pozítří? Jak to, že mě nikdo neinformoval!?
"Počkat! Jak víš, že budu dělat zkoušky už pozítří? Vždyť ani já to ještě nevím." Cam se zamračil, že jsem mu skočila do řeči.
"No to je logický! Královna tady bude jen 2 dny, takže kdy jindy by jsi měla dělat zkoušky?" Elle to bylo divné. Stejně jako mě. Přemýšlela jsem nad tím a snažila se z toho všeho vyvodit nějaký závěr, když jsem u Elle zaregistrovala pohyb. Neváhala jsem ani na chvíli a zaútočila. A narazila jsem do Greena. Ten se zapotácel.
"Jste tady jako Moier, nebo jako učitel?" Jen pro jistotu. Neměl totiž u sebe žádné zbraně a tvářil se jako vždy. Nakrknutě. Stejně jsem si pro jistotu stoupla před Elle a byla připravena na vše.
"Jako učitel. Mohla bys se mnou jít do sborovny, Tašo?" Kývla jsem a následovala ho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fantasy-maniacka fantasy-maniacka | Web | 23. září 2011 v 21:07 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama