3. kapitola - Sázka

16. září 2011 v 15:18 | Natasha Bedlife |  Upíří škola
Další kapitola je na světě. Doufám, že se bude líbit.







3. kapitola

Když se můj tep uklidnil, došla jsem si do skříně pro oblečení. Moje mysl se snažila přijít na to, proč se mi zdál zrovna tenhle sen. Chápu, že mě chce Johnson zabít, ale Ivanov? Možná v tom snu nehrál nějak významnou roli. Nebo spíš v tom, že mě chtěl zabít. Asi to bude tím, že se mi líbí. Ale stejně nechápu, proč byl Johnson tak rozzuřený. A hlavně, proč chtěl zabít i Elle? Ta je spíš diplomatka a já jsem potížistka. A navíc, to má důvod nenávidět, Elle mu nic neudělala.
"Děje se něco?" Málem jsem upustila skleněnou sošku, kterou jsem během toho přemýšlení vzala do ruky. Elle stála ve dveřích od koupelny omotaná ručníkem a pobaveně mě sledovala. Znovu jsem uslyšela Alexovo zašeptání. "Teď jsi jdu pro tebe, Elle." Obrnila jsem se proti tomu hlasu a konečně odpověděla.
"Nic důležitého. Jenom jsem se blbě vyspala. Však to znáš." Elle si oddechla. Takže přece jenom byla ve střehu. To je špatné, když už to ani já nepoznám. Stála jsem jen ve spodním prádle a hypnotizovala sošku v rukou. Bylo na ní něco zvláštního. Skenovala jsem ji pohledem, ale na nic jsem nepřišla. Asi bych neměla věřit snům. Ale když on byl tak živý. Znovu bych to opravdu zažít nechtěla.
"Budeš tu sošku zkoumat dlouho, nebo se oblečeš, abych sem mohla pustit Cama?" Pustila jsem vše, co mě trápilo z mysli a soustředila se na oblékání. Dala jsem si s tím opravdu práci, takže když Cam vešel, obdivně hvízdl.
"No, jestli ses takhle vyhákla jen kvůli mě a budeš mě v tom provokovat celý den, tak za sebe neručím."

Smála jsem se tomu ještě na začátku hodiny. Měli jsme mít matiku, ale místo Greena přišel Ivanov. Když na mě upřel ty nelítostně krásné rudé oči, začala jsem litovat, že jsem si vzala tílko. To, že na mě civěli spolužáci jsem chápala a ignorovala, ale když na mě civěl Ivanov, začala jsem rudnout. Jeho pohled na mě sice spočinul déle, než je obvyklé, ale nikdo si toho nevšiml. Teda kromě Elle a Cama. Ta ke mně hned vyslala nechápavé pohledy. Cam to nekomentoval, ale podle toho, jak se na Dimitrije zamračil jsem usoudila, že ani jemu se to nelíbí. Na matiku zrovna sedím úplně vepředu a sama, takže jsem se cítila o to hůř, když ke mě Dimitrij přišel a posadil se mi na kraj lavice. Podezírala jsem ho z toho, že si sem sedl jen proto, aby mi viděl do výstřihu. Rozhlédl se po třídě. Pohled mu padl na vzteky rudého Camerona.
"Pane Woolsey, mohl byste mě seznámit s látkou, kterou zrovna probíráte?" Cameron přivřel oči a Dimitrij se samolibě usmál. Měla jsem děsnou chuť ho z té lavice shodit, ale nechtěla jsem riskovat průser. Cameron tedy otevřel sešit i učebnici a začal Dimitrijovi popisovat látku. Ten si mezitím ode mně půjčil bez dovolení učebnici a listoval spolu s Cameronem. Chvíli tupě zíral do učebnice, až jsem měla podezření, že vůbec neví, o co go. Pak knihu zaklapl, podíval se na Elle a zase se usmál tím jeho vražedným pohledem.
"Slečno Slezsky, pojďte prosím k tabuli." A tak jsem byla zkoušená já. Matematika není moje nejsilnější stránka, ale utáhla jsem to na 2. Málem jsem úlevou začala ječet, ale včas jsem si uvědomila, kde jsem. A když mi Dimitrij při zapisování známky do studijního průkazu nenápadně vložil malý lísteček, bylo mi to jedno. Pak nám ještě ukázal jeden trik, kam schovat tahák a hodina skončila. Sbalila jsem si věci a utíkala napřed, abych si ho mohla v soukromí v klidu přečíst. Elle a Cam se před moje spolužáky nemohli totiž dostat.
Zastavila jsem se na konci chodby a otevřela lísteček.

Moc ti to dneska sluší. Nezajdeš za mnou po škole do kabinetu?

D.

Koukala jsem na to jako postižená. Takže on se semnou chce sejít u něj v kabinetě? Neměla bych se bát? Nebo spíš, neměla bych varovat jeho před Cameronem? Ti dva se pravděpodobně jednou zabijí.
"Kam jsi nám utekla?" zeptala se mě udýchaná Elle. Lísteček jsem hned schovala do kapsy.
"Nechtěla jsem zůstat v té mačkanici. Ale počkala jsem." Elle jen protočila panenky a šlo se na další hodinu. Cam se mě celou cestu nenápadně dotýkal. Takže Elle asi měla pravdu. A já ostatně taky.
Šli jsme zrovna kolem učebny na chemii, když jsme zaslechli jeden rozhovor.
"Normálně na ní zíral. Čekala jsem, kdy po ní vystartuje, ale ono nic. Green se tvářil obzvlášť nakrknutě, takže raději zůstal sedět..." Dál jsme rozhovor neslyšeli. Cam se na mě a Elle otočil.
"Když byl Green ve škole, proč jsme tedy měli Ivanova?" Neočekával odpověď, protože věděl, že ani jedna odpověď neznáme. Pokračovali jsme v chůzi, když se někdo dotkl mého ramene. Otočila jsem se a očekávala nějakého spolužáka nebo učitele, ale Johnson mě naprosto překvapil.
"Dlouho jsme se neviděli, Tašo. Jak se vůbec máš?" Zaostřila jsem zrak na jeho modřinu pod levým okem.
"Rozhodně lépe než ty. Už jsi byl na ošetřovně?" Alex si sáhl na monokla a pak se podíval na Elle a Camerona.
"Dneska máš sebou celý harém? Asi si zavolám kamarády, protože sám bych vás asi nezvládl." Cam se zhluboka nadechl, ale promluvila Elle.
"Jdi se vycpat, jo? Potřebuješ trochu přibrat." Alexovi zajiskřili oči.
"To si s vámi vyřídím. Nejdřív s Tašou a pak s tebou, Elle." Ta slova byla spíše zasyčením a díky mému snu jsem naprosto znehybněla. Celý sen se mi znova přehrál před očima a já nebyla schopná to nijak zastavit. Svět okolo sebe jsem vůbec nevnímala, takže jsem málem odhodila Elle, která se mnou třásla. Johnson byl už dávno pryč a Cam se rozhlížel kolem.
"Co se stalo?" zeptala se Elle. Cam přestal kroužit kolem nás a taky se na mě podíval s otazníky v očích. Zhluboka jsem se nadechla a vše jim řekla. Oba se tvářili divně, ale šlo to.
"Teda, já mít takový sen, choval bych se stejně." Usmála jsem se Cameronovýmu pokusu uklidnit mě. Vím, že jemu by se nic takového nestalo, ale snaha se počítá. Šli jsme tedy na další hodinu a já doufala, že můj záraz nikdo neviděl.

Po škole jsem se vymluvila, že musím jít ještě něco zařídit a šla k Ivanovovi. Ani jsem nemusela klepat, dveře byli otevřené. Vešla jsem tedy dovnitř a zůstala stát s otevřenou pusou. V tom malém kabinetě se teď mačkala snad polovina strážců tady ze školy. Ivanov mi pokynul, ať jdu blíž. Nejistě jsem se tedy nasoukala dovnitř. I když jsem si to nechtěla přiznat, věděla jsem, o co jde. Moje maturitní zkouška! Tady na Upíří škole to není jako u lidí. Upír tady maturuje až v době, kdy učitelé uznají, že je žák připraven ochraňovat svého svěřence. Jen zřídka kdy se stane, že někdo maturuje déle jak po dosažení 18 roku. A skoro vůbec se nestává, že někdo maturuje dřív.
Ivanov se na mě podíval vážným pohledem a já věděla, že pokud ho zklamu, jsem v pěkné kaši.
"Takže. Je sice neobvyklé, že žák maturuje dřív, ale stává se to. A jelikož ty zvládáš všechny předměty na výbornou a co se týká boje, není co vytknout." Ivanov asi chtěl znít důležitě, ale Green se s tím tolik nepáral.
"Prostě. Než tě vypustíme do světa, musíš zvládnout terénní zkoušku. Bude to tvrdé a je možné, že to nezvládneš. I když, jak nedávno podotkl pan Woolsey, pokud se budete ještě zlepšovat, budete pro nepřítele velká hrozba. Tak se to snažte nepokazit." To bylo tak nějak vše. Pak mi ještě sdělili, kdy se bude zkouška konat a kdo bude můj "svěřenec". Pak jsem odešla.

Když jsem dorazila na pokoj, byl tam kromě Elle taky Cameron. Učili se zrovna dějepis a když jsem přišla, vyskočili ze země.
"Tak co?" Elle se snažila hrát překvapenou, ale nešlo jí to. Kupodivu.
"Jak to myslíš?" hrála jsem blbou. Elle se trochu začervenala a mě došlo, že to ví. Mrška jedna.
"No co. Pokud tě během týdne nezvládnu ochránit před učiteli a strážci, budu tu muset trčet ještě rok s vámi." Elle mi skočila kolem krku a Cam se nám smál. Začali jsme ječet a Cam nás natáčel na video.
"Co blbneš. Praskne ti čočka v objektivu," zamračila jsem se a chtěla mu kameru vzít.
"Ne, ne. To je na památku. A to si piš, že budu natáčet celou tvou maturitní zkoušku. A až se po deseti letech sejdeme a podíváme se na to, budeme umírat smíchy. Dokážete si představit, jak Green leze oknem na holčičí záchod? Já teda vůbec." Smáli jsme se a blbli s kamerou, takže když na nás v devět přišla vychovatelka, že děláme bordel, šli jsme ven. Cam se nám svěřil, že taky maturuje a Elle mi práskla, že ona taky. Ale až po mě. A jelikož ve škole musím zůstat až do konce roku, budu zase natáčet já je. Nakonec Cama napadl šílený nápad.
"Dáme si soutěž. Kdo doběhne do cíle první,vymýšlí těm ostatním nějaký úkol. Berete?" Kývly jsme a za chvíli se stálo na startovní čáře a jeden prvák nám dělal rozhodčího. A jelikož jsme elita, než jsme se stihli rozcvičit, byla tu snad půlka školy. Včetně učitelů a pár strážců. Trochu mě to vyvedlo z míry, obzvlášť, když se začali uzavírat sázky, kdo vyhraje a jaký bude mít čas. Peníze lítali vzduchem stejně jako tipy našich spolužáků. Po pár minutách se už všichni utišili a mi mohli začít. Startéra nám dělal Dominik, který mimochodem vsadil 300 dolarů na mě. A čas? 2 minuty a 15 vteřin. Docela borec. Byl to taky nejnižší čas.
"Připravte se,... pozor,... start!" Vyběhli jsme. Všichni začali pokřikovat a já cítila zvláštní euforii. Běželi jsme stále vedle sebe. Pak jsem zahlédla Ivanova a jeho povzbudivý úsměv a bylo rozhodnuto. Nasadila jsem vražedné tempo jako minulou noc a dostala se do vedení. Slyšela jsem za sebou dupání, ale to mě povzbuzovalo ještě víc, takže nakonec jsem měla asi tří sekundový náskok. Cílová rovinka se už neprodleně blížila a já zahlédla mezi mými fanoušky i rodiče. Tedy spíš jejich duchy. Usmívali se, ale když se ohlédli směrem k učitelům, začali se mračit. Pak zmizeli. Zjistila jsem, že zpomaluji, takže jsem se zase začala soustředit na výhru. Nakonec jsem vyhrála jen se sekundovým náskokem. A čas? 2 minuty 15 vteřin. Přesně jak vsadil Dominik. Všichni jásali a dokonce i učitelé se trochu odvázali. Zahlédla jsem Ivanova, jak ke mně míří, ale předběhl ho Dominik.
"Tady máš svou výhru, královno moje." Nato mi podal všechny peníze, co vyhrál.
"Co blbneš? Vždyť jsou tvoje," ohradila jsem se a vracela mu je.
"Ber to jako dárek k maturitě." V jeho očích jsem kromě radosti zahlédla i smutek. Je o rok starší a maturity se pravděpodobně dočká až koncem roku.
"Mrzí tě to, viď?" Bylo to spíš konstatování, ale přesto kývl. "Neboj. Určitě ti každým dnem oznámí, že taky budeš dělat maturitu. Ale mají to teď nabitý. Jelikož se musí jednotlivě, tak je před tebou kromě mě ještě Elle Ramsey a Cameron Woolsey. Ale já věřím, že maturovat budeš už tenhle rok. A na výbornou." Usmála jsem se na něj a rozhlédla se kolem. Ivanov zmizel a mířil sem Cam. Ach jo. Ten se snad porve s každým.
"Ahoj Dominiku, ty starý kanče, už jsi dostal pozvání k maturitě?" Takže asi boj nebude. Díky bohu.
"Zatím ještě ne. Ale Taša si myslí, že to přijde každým dnem." Usmál se na nás a pak odešel. Mezitím se k nám připojila i Elle, takže jsme si výhru rozdělili. Samozřejmě rovným dílem. Cam se omluvil, že je unavený a že chce spát. Elle šla s ním, protože si u něj zapomněla nějaké sešity a protože jede zítra Cam pryč, musí si je vyzvednout ještě dneska.
"Počkat! Ještě jsem vám nevymyslela ten úkol," zavolala jsem na vzdalujícího se Cama s Elle.
"Nech to na zítra." Pak mi zmizeli z dohledu. Diváci se už taky rozešli, tak jsem vyrazila na pokoj. Cestou jsem potkala ještě pár nadšenců, kteří mi gratulovali a pak jsem se konečně dostala ke kampusu. Vychovatelka ležela na stole a spala jak zabitá. Nechtěla jsem jí vzbudit, i když bych asi měla a potichu se kolem ní proplížila. Přesto jsem měla bylý pocit. Co kdyby přišla kontrola a našla jí tak? Otočila jsem se a šla k ní. Opatrně jsem na ní promluvila, ale spala dál. Dotkla jsem se její ruky, ale ani to s ní nehnulo. Navíc se mi zdálo, že má ruku až moc studenou, na to, že topení je zapnuté. Chytla jsem jí za rameno a slabě s ní zatřásla. Jenže tím pohybem jsem jí natočila na bok a uviděla její prázdný pohled a krvavé tričko. Vyjekla jsem. Byl na ní hrozný pohled. Otočila jsem se na podpatku a utíkala k učitelskému kampusu.

Když jsem tam doběhla, Dimitrij stál venku a něco řešil s Greenem. Na nic jsem nečekala a mířila přímo k nim.
"Musíte mi pomoct. Vychovatelka je mrtvá," spustila jsem na ně hned, jak mě zaregistrovali. Dimitrij kývl na Greena a oba běželi za mnou k mému kampusu. Jakmile jsme vběhli dovnitř, byla tam už spousta lidí. Především žáci z prvního patra, které jsem pravděpodobně svým vyjeknutím vzbudila. Green i Ivanov si razili cestu mezi nimi. Když Green ostře vtáhl vzduch, poznala jsem, že jsou u těla. Ivanov hned začal všechny posílat zpátky na pokoje. Jednoho žáka poslal pro ředitelku a doktorku. Já jsem zůstala, protože jsem ji našla. A tudíž jsem se stala i první podezřelou. I když všem bylo jasné, kdo tohle udělal.
Ředitelka tu byla rychle, stejně jako doktorka. Ani se neobtěžovala mě vyslechnout, protože jakmile doktorka prohlédla tělo, potvrdila naše podezření. Byl to Moier.
"Obávám se, slečno Slezsky, že tahle záležitost odloží Vaše maturitní zkoušky, což ovšem chápete, že?" Kývla jsem, ale Dimitrij zřejmě s ředitelkou nesouhlasil.
"A co ji zapojit do vyšetřování? Rozhodně se jí to bude hodit a stejně by časem k takové zkoušce došlo." Ředitelka na Dimitrijovým návrhem chvíli přemýšlela, ale pak kývla.
"Dobře, Ivanove, ale máte ji na starost. Jestli se jí něco stane, je to na Vás. Jestli negativně zasáhne do vyšetřování, je to na Vás. Rozumíte?" Dimitrij se usmál tím jeho vševidoucím úsměvem a s naprostým klidem odpověděl.
"Samozřejmě."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fantasy-maniacka fantasy-maniacka | Web | 19. září 2011 v 0:19 | Reagovat

super :-D  :-D  :-D dalsiu prosim :-)  :-) sory ze tak neskoro ale cely vikend som mala zaracha na pocitac, az teraz som sa dostala na net :D a kedy asi bude dalsia??

2 Natasha Bedlife Natasha Bedlife | Web | 19. září 2011 v 21:09 | Reagovat

Ve škole nás docela honí :-(, ale do středy bych to mohla stihnout :-)

3 LussyNda LussyNda | Web | 4. ledna 2012 v 21:37 | Reagovat

skvěla kapitolka

4 Anet Anet | 23. června 2013 v 13:36 | Reagovat

kde je 1 a 2??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama